logo

Každý občan této země má povinnost uposlechnout výzvu policisty, i když je v civilu

Jak tomu tak bývá, internet je opět plný protipolicejních kydů a hloupostí. Spousta lidí z řad veřejnosti opět zná svá práva, ale nikdo již neřeší své povinnosti.

Inzerce

Ano, tento článek je reakcí na video z Pardubic, kde policista v civilu nejprve slovně upozornil osoby přecházející přechod pro chodce na červenou. Tyto osoby policistu ignorovaly a přechod na červenou přešly. Policista proto muže požádal, aby s ním vyčkali na příjezd uniformované hlídky. Prokazoval se přitom slovně jako policista a následně dotyčnému ukázal také služební průkaz. Ani to však dotyčnému nestačilo a aniž by byl znalý základních zákonných povinností, chtěl z místa odejít.

V tuto chvíli se tak jedná o podezření z přestupku „Neuposlechnutí výzvy úřední osoby“. V takový moment má policista právo užít donucovacích prostředků, mimo jiné hmatů a chvatů. Nejde tedy o to, že policista zpacifikoval někoho, kdo šel na červenou. Pokud by dotyčný vyčkal v poklidu příjezdu hlídky, obešlo by se vše bez donucovacích prostředků. Protože ale neuposlechl výzvu a snažil se z místa odejít, přistoupil policista k zákroku.

Oprávnění policistů – způsob prokazování příslušnosti k Policii ČR:
Způsob prokazování příslušnosti je upraven v § 12 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Z ustanovení vyplývá následující:
Při provádění úkonu je policista povinen prokázat svou příslušnost k policii služebním stejnokrojem, služebním průkazem nebo odznakem policie, na kterých musí být zřetelně viditelné identifikační číslo. Zaměstnanec policie je při provádění úkonu povinen prokázat svou příslušnost k policii průkazem zaměstnance policie se zřetelně viditelným identifikačním číslem.

Pokud povaha nebo okolnosti úkonu neumožňují prokázat příslušnost způsobem podle odstavce 1, prokáže policista svou příslušnost k policii ústním prohlášením „policie“; to neplatí, brání-li povaha nebo okolnosti úkonu také ústnímu prohlášení. Způsobem podle odstavce 1 se policista prokáže ihned, jakmile to okolnosti úkonu dovolí.

Povinnost prokázat příslušnost k policii nemá policista, který tuto příslušnost oprávněně zastírá.

Vhled služebního stejnokroje i služebních vozidel Policie ČR upravuje vyhláška č. 460/2008 Sb., o způsobu vnějšího označení, služebních stejnokrojích a zvláštním barevném provedení a označení služebních vozidel, plavidel a letadel Policie České republiky a o prokazování příslušnosti k Policii České republiky.

Tato vyhláška je zveřejněna ve Sbírce zákonů České republiky a každý se s ní tedy může seznámit.

V případě pochybností o např. pravosti služebního stejnokroje nebo vozidla, můžete policisty požádat, aby se prokázali služebním průkazem.

Jak je tedy psáno výše, stalo se i v případě zákroku v Pardubicích. Policista se slovně prokázal, jakmile měl občan pochybnost, požádal o předložení průkazu. Ten policista občanovi ukázal. Občan o přesto neuposlechl výzvy a stále se snažil odejít…

Něco málo z práva – povinnost uposlechnout výzvy:
Povinnost uposlechnout výzvy zakročujícího strážníka obecní policie podle § 7 odst. 4 zákona o obecní policii má každý.

Povinnost vyhovět výzvy strážníka, aby prokázala ze zákonem stanovených důvodů svoji totožnost, je stanovena v ustanovení § 12 odst. 3 zákona o obecní policii. Povinnost bez zbytečného odkladu
a bezplatně uposlechnout výzvy, anebo pokynu, nebo vyhovět žádosti Policie ČR nebo policisty má každý podle § 114 zákona o Policii ČR, pokud zákon o Policii ČR nebo jiný právní předpis stanoví jinak. Na rozdíl od zákona o obecní policii je v zákoně o Policii ČR výslovně stanoveno, že nelze-li účelu výzvy, pokynu nebo žádosti Policie ČR nebo policisty dosáhnout pro odpor osoby, je policista oprávněn tento odpor překonat. Je však zapotřebí upozornit, výzva úřední osoby musí být splnitelná, tedy jejímu splnění nesmí bránit žádná překážka.

Jak již bylo výše uvedeno, občané jsou povinni podrobit se výkonu pravomoci úřední osoby bez ohledu na vlastní soukromý názor a teprve následně proti takovému výkonu brojit. Je tomu tak z toho důvodu, že strážník nebo policista, nemající komfort správního orgánu, se ve většině případů musí rozhodnout v krátkém časovém okamžiku. Jak k tomuto rozhodování uvedl Nejvyšší správní
soud: „V uvedených a v řadě dalších případů musí policista jednat okamžitě prosazením účinného řešení (třeba zákazem nebo příkazem něco dělat či se něčeho zdržet, vykázáním občana z určitého místa, zastavením či odkloněním dopravy v zásadě bez ohledu na subjektivní výhrady jednotlivých dotčených osob).

Jestliže by v těchto případech měla být nejprve prověřována správnost zamýšleného úkonu veřejného činitele k překonání leckdy velmi subjektivistických představ účastníků (šarvátek, tlačenice lidí, bezohlednosti chování v silniční dopravě) byla by jakákoli řešení takových situací paralyzována, hrozil by chaos (řešení musí přijít okamžitě) a neodvratně by následovalo obvinění veřejného činitele ze zavinění vzniku škodlivého následku (havárie, zranění) v důsledku jeho nečinnosti. I to má nepochybně ústavní rozměr a souvislost s ústavně definovaným smyslem existence a jednání orgánu veřejné moci. Jistě, nelze nikdy vyloučit, že za úkonem policisty může stát nesprávná úvaha. To je ovšem řešitelné následně (stížností, náhradou škody dle zákona č. 82/98 Sb. atd.), primární je povinnost jednat hned s motivací předejít vzniku škodlivého následku. Veřejný činitel v postavení policisty při operativním zákroku nemá komfort správního orgánu, čas a různé prostředky k dosažení zamýšleného legitimního cíle (formalizované dokazování, ověřování, opakované upozornění, pořádkové pokuty), a proto po něm také nelze požadovat v jednání limity, které existenci takových podmínek předpokládají.

A má osobní poznámka: Spousta lidí se ptá, jaká je nebezpečnost takového přestupku. Když pominu, že ve chvíli srážky chodce s autem bývají následky fatální (lituji řidiče, který to pak musí mít před očima po zbytek života), dostávám se k tomu, že policista v tu chvíli netuší, kdo proti němu stojí.

Jen za poslední měsíc si osobně pamatuji několik případů, kdy policisté potkali například auto, kterému nesvítilo jedno světlo, případně mu nesvítila světla žádná. Nebo třeba i případ, kdy řidič odbočoval a nedal „směrovku“. Ve všech těch případech pak policisté zjistili, že za volantem sedí hledaná osoba, osoba stíhaná za násilný trestný čin, osoba, která dané auto ukradla a podobně. Jednoduše nikdy nevíte, proti komu v tu chvíli stojíte. V Pardubicích chtěl policista vše vyřešit v klidu. Občan neznalý zákona byl ale jiného názoru a tak se dostal k výsledku, k jakému se dostal…

Sečteno a podtrženo. KAŽDÝ JE POVINEN UPOSLECHNOUT VÝZVU POLICISTY. I když je policista v civilu. Policista v Pardubicích se jasně prokázal. Přestupek (přecházení na červenou) chtěl vyřešit v klidu. Protože ale dotyčný občan neuposlechl jeho výzvu, přistoupil policista k užití donucovacích prostředků tak, jak mu to umožňuje zákon. Díky všem, kteří dočetli článek až do konce.