logo

Litera zákona jako dogma? Jen někdy.

Obviňování složek IZS, a to zejména Policie České republiky a městských policií ve všech krajích, občany z všemožných konání překračujících jejich pravomoci je dnes zcela běžné. Každý „právník“ z oboru kuchař/číšník apod. zná, v dnešní době, mnohem lépe oprávnění policistů a strážníku, než-li oni sami. Tedy nezná, ale je si plně jist, že ano. Promítáním subjektivního pohledu vlastní sebejistoty vůči zakročujícím policistům a strážníkům spousta občanů komplikuje život nejen těmto úředním osobám (kdy dle §127, odst. 1, písm. e), zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, je policista i strážník úřední osobou), ale především sobě. Výzva úřední osoby, které jsou občané povinni uposlechnout, jim v zaslepení jejich vlastní pravdy proto často nic neříká, a následné předvedení, a nebo zajištění osoby, někdy i za užití donucovacích prostředků, jim poté připadá zcela zjevně nezákonné.

Příčinou takového právního vědomí, tedy přesněji – nevědomí, je pravděpodobně způsob nabytí právních znalostí těmito „specialisty“. Edukace při večerním popíjení s přáteli, anebo konverzace se stejně právně vzdělanými „odborníky“ zajistí jejich neprůstřelnou sebejistotu a „znalost“ oprávnění policistů a strážníků, která poté zpravidla bude důvodem pro jejich zajištění, nebo předvedení. Občan poté bude čelit, v lepším případě, pouze správnímu řízení. Ono být si jistý zněním právních předpisů z „odborné“ konverzace mimo právní odbornost je určitě jednodušší, než-li hlubší rozbor právní normy při studiu právního oboru, nebo alespoň její přečtení v platném znění. Předešlo by se poté zcela jistě incidentům, kdy si někteří občané jsou mylně jistí například tím, že po nich strážník není oprávněn požadovat prokázání totožnosti, a nebo že policisté a strážníci nemohou pořizovat zvukové, nebo obrazové záznamy při provádění svých úkonů/zákroků, apod.

Vlastní neznalostí zákonů některými občany, si tito „odborníci“ způsobují potíže sami, a to svým následným deliktním chování závislém na jejich nedostatečném právním vědomí. Policisté i strážníci poté osobám vysvětlují opakovaně, a mnohdy zcela zbytečně, jejich oprávnění a povinnosti občanů se úkonům těchto osob podřídit. Pravdu „odborníků“ však ani tím, velmi často, neprolomí. Zásadu ignorantia iuris non excusat (neznalost práva neomlouvá) tím však neprolomí také, a to už těmto delikventům často uniká. Neoprávněně (většinou, ne vždy!) tak obviňují ostatní z protiprávního jednání, až protiprávně jednají především oni sami. Pro mnoho případů toho, kdy si občan byl jistý, že výzva úřední osoby (dříve veřejného činitele) je neoprávněná, se Ústavní soud již několikrát vyjadřoval. Například v nálezu Ústavního soudu ÚS, sp. zn. I. ÚS 263/97 je doslovně vyjádřeno, že: „ občané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným, a to zákonným způsobem. Ústava České republiky, Listina, ani žádná jiná právní norma nepřipouštějí, aby občané nejprve hodnotili zákonnost postupu veřejných činitelů a teprve na základě toho jejich pokynů uposlechli nebo neuposlechli.“

Subjektivní názor jedince zpravidla nebude tak komplexně seznámený se situací a důvody, jako důvod žádosti, výzvy, či donucení policistou a strážníkem, který po občanovi něco z nějakého důvodu, se kterým je seznámen, vyžaduje.

Občan tedy po zakročující úřední osobě vyžaduje, a to zcela oprávněně, zásah v souladu s platnými právními předpisy. Je však občan připraven a ochoten jednat v souladu s právními předpisy také? Je připraven na to, že onen policista,  je oprávněn např. po opakovaném neuposlechnutí výzvy úřední osoby osobu zajistit ( §26, odst. 1, písm. f), zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů), a nebo strážník osobu předvést (§13, odst. 3), zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů)? Ve chvíli, kdy se tak stane, tak bude zajištěný, popř. předvedený občan opětovně nespokojený. Nebylo by o mnoho jednodušší výzev policistů a strážníků uposlechnout, a až poté v souladu s právními předpisy podávat případné stížnosti na zakročující úřední osoby?

martina Roller