logo

Skoč si i ty na svého policistu, nebo ho donuť zpívat hymnu, kdykoliv a kdekoliv chceš

Události posledních dní, rozhodnutí Městského soudu v Praze a vyjádření ministra vnitra Milana Chovance v souvislosti se zákazem zpěvu hymny na Pražském hradě, mě utvrzují v tom, že je chudák každý, kdo slouží u policie.

Zákaz zpěvu na Pražském hradě
Jistě jsme si všichni, alespoň okrajově, všimli „kauzy“, která byla v posledních dnech velmi propírána v médiích. Jde o policistu, který skautům v areálu Pražského hradu zakázal zpívat státní hymnu.

Policista tehdy upozornil přítomné skauty na fakt, že dle návštěvního řádu areálu Pražského hradu jsou pěvecká a hudební vystoupení v areálu Pražského hradu možná pouze na základě povolení Správy pražského hradu. Takovýmto povolením skauti bohužel nedisponovali a svou akci neměli ani ohlášenou. Byť se jednalo o skauty, kteří jsou známí svou slušností, zodpovědností a polovojenským velením, stále šlo o „pěvecké vystoupení“ v areálu, jehož návštěvní řád toto bez povolení zakazuje.

Policista poté čelil kritice policejního prezidia i ministra vnitra. Policejní prezidium uvedlo v rámci prohlášení toto: „Vzhledem k údajnému úmyslu zazpívat tou dobou v těchto prostorech státní hymnu, lze počínání policisty hodnotit jako neempatické a necitlivé.“

Ještě dál zašel ministr vnitra Milan Chovanec, který uvedl, že si policista zazpívat hymnu společně se skauty [článek na serveru Novinky.cz zde].

Spousta z nás má ještě v živé paměti případ, kdy dopravní policista na náměstí Jana Palacha v Praze, zahrál na klavír. Jeho výkon byl opravdu velmi nadprůměrný a kolemjdoucí jej hodnotili velmi kladně. Kladné ohlasy měl policista i na sociálních sítích a na internetu obecně. Jeho nadřízeným se však jednání policisty příliš nelíbilo a další hra mu „nebyla doporučena“. Stejně tak, jako dalším policistům.

Lze si tak domyslet, jak by se nadřízení dívali kupříkladu na videozáznam, na kterém policista ve službě zpívá se skupinkou obyvatel ČR státní hymnu. Jak asi…

Nutno dodat, že jsem zde na straně skautů a jsem všemi deseti pro to, aby jim příště zpívání hymny bylo povoleno. Nicméně se musím zastat i samotného policisty, který pouze dohlížel na dodržování návštěvního řádu Pražského hradu, jakožto chráněného objektu. A do téhle situace se tak dostal, dle mého názoru, zcela nevinně.

Skoč si na svého policistu, hlavně, že jej nechceš zranit
Ve čtvrtek 28. dubna zprostil Městský soud v Praze viny „aktivistku“, která na Václavském náměstí skočila na zakročujícího policistu. Stalo se tak ve chvíli, kdy policisté zakročovali proti jejímu příteli, jenž byl tou dobou podezřelý z přestupku.

Ale hezky popořadě. Na Václavském náměstí byla svolána demonstrace proti imigrantům. Akce byla řádně nahlášena, účastníci klasicky „cupovali“ politiku EU, imigranty, Islám obecně. Ať už se mi jakkoliv taková demonstrace nelíbí, nemám právo do ní zasahovat, nebo jejím účastníkům jakkoliv bránit. Mám právo podat žalobu, podat trestní oznámení a podobně. Mám tedy právo podniknout kroky v právní rovině.

Skupina aktivistů, mladých zelených, či některých pražských squatterů si však vyložila právo po svém a usadila se na trase plánovaného pochodu demonstrantů proti imigrantům. I přesto, že policisté opakovaně tyto osoby vyzvali, aby zanechali svého protiprávního jednání a opustili daný prostor, zůstaly tyto osoby povětšinou sedět přímo na ulici. Po rozhodnutí velitele opatření proto došlo k zásahu Speciální pořádkové jednotky a také policistů z místních oddělení a oddělení hlídkové služby, kteří byli na opatření naveleni.

Zakročeno bylo i proti mladému muži, který rovněž neuposlechl výzev policistů a byl proto důvodně podezřelý z přestupku „neuposlechnutí výzvy úřední osoby“. To se však nelíbilo jeho přítelkyni, která zezadu skočila na zakročujícího policistu. Jak mladý muž, tak jeho partnerka nakonec skončili v poutech.

Další „aktivisté“ kritizovali policii, že zakročila příliš tvrdě. Jenže ono to jinak nejde, když vás dotyčný osoba odmítá uposlechnout a aktivně se brání vašemu zákroku. Což v tomto případě proběhlo. Tito lidé se navzájem drželi a nechtěli se pustit.

Prvoinstanční soud ženu odsoudil k podmíněnému trestu, přičemž uznal, že se dopustila násilí proti úřední osobě tím, že skočila na zakročujícího policistu, čímž jej prakticky fyzicky napadla. Městský soud v Praze však dnes toto rozhodnutí zrušil a ženu osvobodil. Dokonce se prý nedopustila ani přestupku. Divím se, že se soud ženě ještě neomluvil za to, že policista klečel v místě, kam dopadala. Že jí vlastně zavazel… Soud toto odůvodnil tak, že žena nechtěla policistovi ublížit. Nejsem si ale vědom toho, že by v §325 t.z. bylo něco o úmyslu ublížit úřední osobě.

§325 trestního zákona – (1) Kdo užije násilí
a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo
b) pro výkon pravomoci úřední osoby,
bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta.

Nikde nic o tom, že takový pachatel musí mít v úmyslu úřední osobě ublížit. Dále byla srovnávána váha této ženy a samotného policisty, který má být zhruba dvakrát tak těžší, jak ona. Chápu to tedy tak, že já, jakožto obézní člověk, nemám právo skákat na takového policistu. Hubení lidé mají velkou výhodu a jednoduše si mohou skočit… alespoň tedy podle soudu 🙂

Za policistu se po rozhodnutí soudu postavilo vedení pražské policie a staví se za něj i řada kolegů napříč republikou.