Armádní generál Petr Pavel končí v pozici náčelníka Generálního štábu AČR. Svou funkci oficiálně předá na slavnostním nástupu v pondělí 4. května na pražském Vítkově.
Vážení vojáci a občanští zaměstnanci armády a dalších ‚spřátelených‘ složek resortu MO,
pro většinu z vás zřejmě nebude překvapením, že dnešek je mým posledním dnem ve funkci náčelníka Generálního štábu. Bývá zvykem na konci funkčního období rekapitulovat souhrn úspěchů a skromně přiznat i to, že ne všechno se povedlo podle představ. Hodnocení kladů a záporů je vždy ošemetná věc, závislá nejen na úhlu pohledu, zvolených kritériích, ale vždy je také nutně částečně subjektivní. To, co z pohledu jednotlivce s dosahem do své jednotky nebo zařízení, mohlo vypadat jako jednoznačný propadák, mohlo z pohledu mého, měřeno celou armádou a dlouhodobými souvislostmi dopadnout jako úspěch a naopak. Ponechám proto na každém z vás, aby pokud možno nezaujatě a s přístupem raději „poloplné než poloprázdné sklenice“ zhodnotil, co a jak se nám společně za uplynulé tři roky povedlo a co bude ještě vyžadovat další úsilí.
[poll id=“16″]
Místo hodnocení vám dnes chci především poděkovat, rozloučit se a podělit se o pár dojmů. Poděkovat za ohromný kus práce, který převážná většina z vás odvedla v podmínkách, které rozhodně není možné označit za snadné, dokonce ani za standardní. Téměř celé období jsme se potýkali s problémy podfinancování, poddimenzovanými početními stavy, skřípajícím akvizičním procesem, změnou struktur a působností nebo s úpravami systemizace. Na druhé straně množství úkolů, jejichž počet, rozsah a složitost neklesaly, naopak narůstaly o nové, vyvolané krizovými situacemi za hranicemi i doma.
Přes řadu problémů, kterých jsme si jistě všichni vědomi, převážná většina těchto úkolů byla splněna způsobem, za který se rozhodně nemusíme stydět. To vše díky vašemu nasazení, přístupu, odborným kvalitám a zkušenostem. Vědomí profesionální cti odvést svoji práci v maximální dosažitelné kvalitě bez ohledu na podmínky nebo zadání považuji za velmi pozitivní rys, který v rostoucí míře zdobí útvary, štáby a zařízení naší armády. Takový přístup právem vede k uznání veřejnosti i našich spojenců a partnerů. A to následně generuje zdravé sebevědomí, které nevyžaduje okázalosti a velkých gest.
Měl jsem možnost potkat při svých návštěvách, při cvičeních, v operacích nebo v běžné denní činnosti, na všech úrovních, od té základní až po nejvyšší, spoustu šikovných lidí orientovaných na pragmatická řešení a hledání nových cest a způsobů jak to, co nefunguje podle potřeb, postupně napravovat. Právě v nich vidím optimistickou budoucnost armády. Zastavení poklesu rozpočtu na obranu a jeho postupný růst jsou důležitým předpokladem pro fungování armády, ale s lidmi, kteří místo samostatnosti a nasazení raději hledají, na co by si ještě mohli stěžovat, ani 2 % HDP nebudou zárukou schopné armády. Ti se ale stávají vymírajícím druhem a s důsledným uplatňováním pravidel výběru podle kvalitativních kritérií budou postupně nahrazeni těmi, kteří chtějí a mohou.
Necelé tři roky v čele armády pro mě byly velkým privilegiem a ohromnou zkušeností. Za každou z nich jsem vděčný a neměnil bych ani jediný den, i když zdaleka ne všechny byly slunečné. Dokonce i ty nejsmutnější, kdy jsme se vloni loučili s kolegy, které opustilo štěstí na misi v Afghánistánu, měly svou pozitivnější stránku ve spuštění vlny solidarity uvnitř i vně armády, která nám připomněla naše lepší já. Vážím si toho, že jsem s vámi mohl spolupracovat na úkolu tak významném jakým je budování obranyschopnosti České republiky.
V následujících třech letech budu i nadále s hrdostí nosit uniformu s českou vlaječkou na rameni, i když o nějakých tisíc kilometrů dále na západ. Budu se zájmem sledovat, jak se vám daří a v rámci omezení daných zastupováním zájmů všech 28 členů Aliance, vám pomáhat na cestě k dosažení cíle být odpovědným a věrohodným spojencem a touto cestou garantovat bezpečnost České republiky v neklidných dobách, které nás čekají. Ještě jednou vám všem děkuji a přeji jen to nejlepší.
Foto: AČR
