logo

Hasiči Libor Bohdanecký a Martin Šabata jsou po vážných zraněních zpět. Děkují všem za podporu

khk msk olk zlk jhm pak khk vys lbk jhc ulk kvk plk pha stc

Dlouhé roky pomáhali jako hasiči všem, kteří se ocitli v tíživé situaci. Stačil ale jeden moment a najednou potřebovali sami pomoc. Hasiči Libor Bohdanecký a Martin Šabata utrpěli v roce 2016 při výkonu služby vážná zranění, po kterých zůstali upoutáni na invalidní vozík. Svůj boj ale nevzdali a jsou zpět. V návratu do všedního života jim pomohly i finanční prostředky z veřejných sbírek, které jejich kamarádi, hasiči vyhlásili začátkem roku 2017 a které na konci loňského roku skončily.

Martinovi i Liborovi pomáhají s návratem do všedního života nejen jejich rodiny a kamarádi, ale také různé organizace. Jednou z nich je Nadace REGI Base, která se stará o novodobé válečné veterány, ale pomáhá i hasičům a policistům. Díky ní získal v únoru Libor Bohdanecký nový speciální vozík a už teď se shání další finanční prostředky na pořízení druhého i pro Martina Šabatu.

Další nadací, která oběma zraněným hasičům nově pomáhá, je Nadace policistů a hasičů. Libor a Martin se stali nově členy nadační rodiny začátkem letošního roku. S možnostmi, které jim nadační péče při jejich rehabilitaci poskytne, se seznámili na setkání s vedením nadace, které proběhlo na centrální stanici v Hradci králové.

Martin Šabata a Libor Bohdanecký museli kvůli následkům svých zranění služební poměr opustit, ale duší zůstávají stále hasiči. Oba se dokázali vrátit do práce, i když teď tráví většinu času u počítače.

Jak Libor a Martin vnímají návrat do práce a co by vzkázali všem, kteří je podpořili? Přečtěte si rozhovor:

Martine a Libore, po vážných úrazech jste se dokázali vrátit zpátky do práce, ačkoliv to vůbec nebylo jednoduché. Co to pro vás znamená „být zpátky“?
Libor: Být zpátky v práci pro mě znamená především návrat do života normálních lidí a samozřejmě taky takové uvědomění si, že fyzický hendikep lze překonat, že se s ním dá fungovat – žít dál, i přes omezení, která vytváří.

Martin: Návrat do práce byl konečně návrat k povinnosti a dennímu režimu. V práci na hasičské zbrojnici jsem se alespoň trochu vrátil do reálného života. Jsem moc rád, že jsem mezi hasiči a kamarády a trávím s nimi trochu času v práci.

Jak vám po celou dobu pomáhali vaši kolegové a kamarádi hasiči?
Libor: Pomoci byla ohromná porce a myslím, že nikdy nebudu schopen všem dostatečně poděkovat za to, že mi věnovali svůj čas, fyzickou i finanční podporu.

Martin: Po úrazu mi kolegové pomohli častými návštěvami v nemocnici a současně pomáhali manželce s problémy v domácnosti. Po návratu z léčení mi kolegové pomáhali v úpravách domu, abychom měli bezbariérové bydlení. Také mi pomohli a pomáhají po stránce psychické a neustále mě zvou na společné akce a zábavy, abych se necítil vyřazený z hasičského kolektivu.

Váš příběh vyvolal nejen mezi hasiči, ale také u další spousty lidí chuť pomoci. Jak vám konkrétně pomohou vybrané finanční prostředky z veřejných sbírek, které byly na vaši podporu uspořádány?
Libor: Vybrané peníze mi především umožní být soběstačný a mobilní, a pokud se objeví nějaké progresivní metody rehabilitace, které nebudou hrazeny pojišťovnou, tak nebudu muset řešit jejich finanční náročnost.

Martin: Za peníze ze sbírky jsem zafinancoval výměnu automobilu s úpravou na ručním řízení. Objednal jsem si druhý invalidní vozík a v současné době jsem si objednal i handbike, abychom mohli s rodinou pořádat výlety na kolech. Do budoucna bych si chtěl ještě pořídit monoski na lyžování s rodinou. Zbytek peněz použiju na financování rehabilitace a léčení.

Co byste chtěli všem, kteří vás podpořili, vzkázat?
Libor: Všem bych chtěl poděkovat a taky jim trochu ukázat, že všechny problémy, které nás v životě provázejí, nemusí být tak tragické, jak se nám někdy na první pohled zdá.

Martin: Všem kdo mě podpořili a podporují, bych chtěl především z celého srdce poděkovat.

Doufám, že budu moci jejich nezištnou podporu nějak oplatit. Očekávám, že se uzdravím a budu pomáhat ostatním, jako se dostalo pomoci mně. Ještě jednou všem děkuji. Myslím, že slovy to nejde vyjádřit, jak moc jsem vděčný za pomoc a podporu.

por. Mgr. Martina Götzová, HZS KHK