logo

Královéhradecký policista zachránil v Řecku českou turistku

khk msk olk zlk jhm pak khk vys lbk jhc ulk kvk plk pha stc

Na adresu Policie České republiky v Hradci Králové, konkrétně k rukám krajského ředitele plk. JUDr. Davida Fulky, přišel o prázdninách děkovný dopis od muže z Karlovarska. Pisatel v něm touto cestou děkuje příslušníkovi policie Miroslavu Janečkovi, sloužícímu na pohotovostním a eskortním oddělení zdejšího krajského ředitelství, za záchranu života manželky v době dovolené v zahraničí.

K události došlo na řeckém ostrově Zakyntos, kde zmíněnou ženu postihla přímo v moři nečekaná srdeční příhoda s následným kolapsem organismu. Před utonutím ženu, dle slov jejího muže, zachránil právě náš policista (v té době zde rovněž na dovolené), který byl náhodou nablízku a vynesl ji z vody na břeh. Zde poškozenou udržoval ve stabilizované poloze, přičemž jí neprodleně zajistil lékařskou pomoc. Současně se postaral o zkontaktování jejího manžela (autora děkovného dopisu).

Včasné zajištění lékařské péče nakonec vyústilo ve šťastný návrat všech zmíněných turistů zpět do vlasti, kterému ještě předcházelo osobní poděkování manželů zmíněnému zachránci. V zaslaném děkovném dopise muž mj. policistovi poděkoval za obětavost, pohotovost a profesionální jednání. Vyjádřil také přání, aby lidí s takovými schopnostmi a charakterem bylo co nejvíce. Miroslav Janeček si proto později mohl také vyslechnout i poděkování od samotného vedení královéhradecké policie.

Nutno dodat, že zmíněný policista o celé události po příjezdu z dovolené skromně pomlčel a nebýt děkovného dopisu, nikdo by se o ní zřejmě ani nedozvěděl. Poté, co byl námi osloven, uvedl mj. následující:

„Záchrana ženy byla v osudnou chvíli spontánní reakcí na to, čeho jsem byl náhodným svědkem a nebylo vůbec o čem přemýšlet. Myslím, že by tak reagoval téměř každý. Samozřejmě mě, i moji manželku, která tam byla se mnou, velmi potěšil zejména šťastný konec, kdy se paní i se svým manželem vrátila zanedlouho zpět do Čech. Když pak přišel na policii děkovný dopis a moje žena ho také četla, viděl jsem, jak je dojatá. Shodou okolností to byla ona, která mi tehdy pomohla v kritické chvíli zkontaktovat manžela poškozené. Protože si myslela, že jde o cizince, komunikovala s ním zpočátku anglicky. Oboustranné překvapení zavládlo ve chvíli, kdy jsme zjistili, že máme stejný rodný jazyk a jedná se o krajany. To bylo nakonec docela úsměvné. Chtěl bych ještě říci, že v životě si situace nevybíráme. Ty si vybírají nás, a proto je dobré být na ně připravený, což já, myslím, i právě díky policii jsem.“

por. Mgr. Lenka Burýšková, PČR