Spříznění mladí muži se vydali 30. dubna na krátkou projížďku nočním Libercem. Cesta se po půlnoci klikatila, tu tam a tu zase onam, až chlapci v družném hovoru ztratili přehled kam, že to vlastně jedou.
Zvedající se čumák auta a líně předoucí motor je utvrdil v tom, že stoupají kamsi do hor. O několik desítek metrů později jim dopravní značka, skrytá za porostem okolo cesty prozradila, že míří přes Ještěd k Dubu. Benzínu dost, noc byla ještě mladá, a tak se oba muži svorně shodli na tom, že se tedy projedou. Jak už to tak bývá, plány mnohokráte zhatí naprosté banality a neočekávané situace. Zepředu vozidla se po nějakém čase ozvala rána.
Mladíky v kabině vozu trochu probrala a donutila zastavit. Pneumatika nevydržela. Před odjezdem se 23letý řidič pravděpodobně nepřesvědčil o tom, v jakém stavu je rezerva. Z krátkého pohledu na ni usoudil, že s ní to nepůjde. Co s tím? „Spásná myšlenka“ dorazila vzápětí. „Co se takhle mrknout na Hodkovicko, navštívit nějaká parkovací místa a na nich se porozhlédnout, zda tam není odstavený vůz stejný, jako je ten náš?“
Slovo dalo slovo a čumák vozu nabral směr nejbližší parkoviště. Hned na prvním z nich mladíci spatřili stát stejný typ vozu. Navíc bylo vozidlo obuto ve vcelku pěkné hliníkáče. „Na dojezd“ domů jistě postačí. I vyjmuli chlapci z kufru hevírek a montážní sadu a jali se po jedné hodině ranní montovat. Jenže bezpečnostní šroub je bez nástavce složité povolit, jestli dokonce nemožné. A tak jim demontáž druhého z kol trvala asi hodinu. Využili i další možnosti jak uchycení kol povolit. Klepání a bouchání kovu na kov však ve ztichlé lokalitě probere nespavce. Tak se také stalo a jeden z nich poté, co spatřil shrbené postavy u sousedova vozu nelenil a vytočil linku 158.
Mladíci ve věku 19 a 23 let se i nadále snažili kola sundat a sundaná opět nandat. To už se k místu blížila policejní hlídka. Na místo směřoval také přivolaný policejní psovod se svým čtyřnohým kamarádem natěšeným na noční „lov“. Odrazové plochy reflexních prvků policejního vozu na takové akce nejsou nejlepší volbou. Poté, co si jeden z mladíků narovnával kosti od půldruhé hodiny trvajícího předklonu u nespolupracujícího šroubu, spatřil odlesk reflexu. Oční kontakt mladíků znamenal jediné – „prcháme“. Chvíle strávené v křoví nedaleko parkoviště, bez hnutí a v očekávání dalšího dění, vystřídal děs z vyceněných tesáků služebního psa a hřmotné postavy jeho policejního pána. Bryskní vyhodnocení situace mladíky utvrdila v tom, že odpor i útěk je marný a pravděpodobně by obé znamenalo i jisté nekomfortní okamžiky.
23letý recidivista z Liberce a jeho o čtyři roky mladší parťák putovali na služebnu obvodního oddělení v Hodkovicích. Staršímu z výtečníků sdělili policisté podezření ze spáchání přečinu krádeže ve stádiu pokusu, za což mu v případě odsouzení může hrozit trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta. Jeho mladší kumpán odešel ze služebny s hrozbou trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Škodu, kterou mladíci způsobili, vyčíslil majitel poškozeného vozu na 7 tisíc korun.
