Před nedávnem jsme vyrazili na týden do Harrachova, a tak jsme naplánovali návštěvu místní stanice Horské služby. V tu chvíli mne ještě nenapadlo, že se mohu s horskými záchranáři potkat daleko dříve. A také se tak stalo.
Hned první den jsme vyrazili na lyžích na svah, kde se mi ale zranila manželka. Kvůli zranění obou horních končetin a také dalších částí těla nepřipadalo v úvahu, že by zbytek sjezdovky sjela sama. A tak přišla na řadu Horská služba.
Během několika málo minut dorazila na svah dvojice velice příjemných a očividně také zkušených mužů. Manželce to psychicky hodně pomohlo, ještě dlouho poté si přístup horských záchranářů velmi pochvalovala. Po základním ošetření svezli běžnou pacientku na pásové čtyřkolce ze svahu dolů k pokladnám, kde již čekala sanitka. Ta ji odvezla k dalšímu ošetření. Alespoň formou elektronického dopisu jsme záchranářům poděkovali. Tentokrát sice nešlo o resuscitaci, o záchranu života, ale manželce pomohli možná více, než sami tušili.
V rámci uctění památky padlých kolegů vystoupají horští záchranáři na Sněžku, zároveň s tím zahájili lavinový kurz
O dva dny později jsme s kolegou dorazili na místní stanici HS ČR, kde jsme již měli domluvenou schůzku s místním náčelníkem Petrem Haklem. Přicházíme k nové budově, která byla uvedena do provozu teprve loni v létě. Ve společenské místnosti potkáváme nejen Petra, ale také jeho zástupce Honzu a sezónní horské záchranáře Martina a Romana. Všichni víme, že jsme se už viděli, a tak ještě jednou děkujeme za pomoc.
Usedáme na gauč a s kluky začínáme probírat základní informace o místní horské službě. Kmenovými zaměstnanci jsou zde Petr s Honzou. Působí zde celoročně. Vzhledem ke zvýšenému počtu zásahů u různých úrazů, jsou na zimní sezónu najímáni vždy takzvaní „sezónní zaměstnanci“, kterými jsou v tomto případě Martin s Romanem. Všichni čtyři, jak tady stojí a sedí, slouží u Horské služby v Krkonoších již více než 10, respektive 15 let. Jde tedy o velmi zkušené lidi na svých místech. Čtveřice zde slouží každý všední den od zhruba půl osmé do čtvrté hodiny odpolední. Tedy po dobu, kdy jedou v Harrachově lanovky a hlavní sjezdovky. Mimo tuto dobu má vždy jeden z těchto záchranářů pohotovost, kdy vyráží do terénu v případě potřeby sám, případně si na pomoc volá další dostupné kolegy. O víkendech pak pomáhají dobrovolní horští záchranáři, kteří jsou přibíráni na služby. V případě rozsáhlejší pátrací akce jsou v jakémkoliv čase povoláváni právě dobrovolní záchranáři a veškeří členové Horské služby ČR.
Příslušníci a členové mělnických složek IZS zavítali k horským záchranářům do Pece pod Sněžkou
Co se týče rozdělení základní čtveřice horských záchranářů, má se to takto. Jeden ze záchranářů sedí na dispečinku, tedy přijímá výzvy telefonem, či vysílačkou. Zároveň je připraven vyklidit okolí místní stanice v případě, že by tam přistával vrtulník Letecké záchranné služby. Ten má připraven heliport právě před místní stanicí. Další dva horští záchranáři jsou připraveni pro případný výjezd na čtyřkolce, nebo na skútru, a to pro různorodé případy úrazů na sjezdovkách, kolapsů a jiných zdravotních obtíží.
Čtvrtý ze záchranářů má takzvaný „terén“. Tedy vyráží na kontrolu do terénu, na hřebeny hor a do okolí Harrachova.
Kluků se ptáme, co je trápí, a co by lidem mířícím na hory doporučili. Jednoznačne se shodli v tom, že se lidé před cestou na hory nepojistí. „Stalo se nám, že jsme svezli ze svahu polského lyžaře se zlomenou nohou. Jeho kolega nám pak řekl, že žádný převoz sanitkou do nemocnice nebude, protože by museli vše platit, že si jej do nemocnice odveze sám. A začal ho „rvát“ na zadní sedačku osobního vozu. Pro pacienta to muselo být hodně nepříjemné. Každopádně podepsal revers a do nemocnice vyrazil po vlastní ose,“ řekl Petr Hakl.
Horští záchranáři úspěšně resuscitovali lyžaře, který zkolaboval na sjezdovce v Bílé
Společně probíráme, zda se Horská služba potýká se zneužíváním svých služeb, tedy zda si lidé volají na pomoc horské záchranáře i v případech, kdy to není zcela nutné. Je na místě zdůraznit, že jsou pánové z Horské služby profíky na svých místech a pomohou v jakémkoliv případě. Nechtěli se bavit přímo o jakémsi zneužívání, ale zažívají prý řadu případů, kdy si je lidé zavolají na pomoc s tím, že je na svahu bolí palec na ruce. „Měli jsme zde také turistku z Jihoafrické republiky, která se bále sjet svah, a tak si nás přivolala na pomoc,“ doplnil Petr Hakl. V tom, kdo si v obdobných případech nejvíce volá pomoc měl jasno. Jsou to dle něj turisté z Nizozemska.
Úraz, který utrpěla má manželka, a ke kterému vyjížděli kluci před dvěma dny, byl lehčím případem, jakých řeší místní horští záchranáři stovky. O další dva dny dříve však vyráželi k resuscitaci. Ani o takové případy nemají členové Horské služby nouzi. „V průměru máme v průběhu zimní sezóny 200 až 250 výjezdů k úrazům. Určitě minimálně v deseti případech je pak povoláván vrtulník Letecké záchranné služby, jindy jen posádka RZP ZZS Libereckého kraje s možností doplnění o posádku RV s lékařem. Letos už se rychle blížíme ke 200 výjezdům, do konce sezóny to tak vypadá na nějakých 250,“ doplňuje Petr s kolegou Honzou.
U muže v bezvědomí zasahovali na česko – polské hranici záchranáři z obou států
Zajímá nás, jak se na jejich služby dívají manželky. Času, který věnují pomoci ostatním, je opravdu mnoho. „Máme chápající manželky, už to tak nějak berou. Samozřejmě, že se občas ozvou s tím, že tady trávíme příliš mnoho času, ale většinou to chápou,“ doplňují se smíchem Martin s Romanem.
A jak se tedy může člověk stát členem Horské služby? Cesta k tomu stát se kmenovým zaměstnancem není rozhodně nijak jednoduchá a není pro každého, vše je však popsáno v manuálu Horské služby [naleznete zde]. Jak nám popsal Petr Hakl, člověk musí jakožto čekatel nejprve projít jakýmisi fyzickými testy. Následně se má šanci stát dobrovolným horským záchranářem. Podobnými testy musí dotyčný projít každoročně. Z řad dobrovolných záchranářů pak jsou vybíráni adepti na záchranáře kmenové. „Časem už člověk vidí, jak kdo funguje, vidí na koho se může v případě potřeby spolehnout a s kým by chtěl třeba pracovat,“ popsal Petr.
Lyžař se na Ještědu srazil se čtyřkolkou horské služby, srážku nepřežil
s tím, že si takto kdysi sám vybral svého zástupce Honzu. Svůj návrh pak místní náčelník pošle na vedení Horské služby, kde je buď schválen, nebo zamítnut. Dalším kriteriem je délka služby u HS, dále to jak dlouho má člen podánu žádost o přijetí do pracovního poměru a v neposlední řadě řešíme jeho dostupnost pro záchrannou činnost.
Zájem o nové dobrovolníky u Horské služby každopádně je.
Z obývací místnosti, kde kluci tráví většinu času, a kde nalezneme vysílačky, mapy, počítač, televizi, sedačku, či malou kuchyňku, se dostáváme do garáží. V těch stojí nová čtyřkolka, která nahradila svou předchůdkyni. Vedle ní stojí sněžný skútr, vedle v garáži pak dodávkový automobil. Se čtyřkolkou jsou harrachovští kluci velmi spokojení. „Je to pro nás lepší, než skútr. Tam, kde skútr nevyjede, případně nezastaví, nemá tenhle stroj problém. Navíc má velkou výhodu v tom, že se v létě osadí koly a na zimu pásy. Využít tak jde celoročně,“ řekl nám Petr Hakl.
Horská služba přichází s lavinovou aplikací
Hned vedle skútru jsou připraveny lyže. Všichni horští záchranáři jsou skvělými lyžaři, což je také jednou z podmínek jejich fungování u Horské služby. Ne vždy se totiž dá na místo dostat na skútru, nebo na čtyřkolce.
Vedle garáží jsou šatny a menší sklad pro potřebné vybavení. V patře pak nacházíme nejen sociální zařízení, ale také společenskou místnost a inspekční pokoj. Vedle budovy pak nalezneme boudu, ve které mají záchranáři uskladněny různé vozíky, či sáně, které v aktuálním ročním období nevyužijí.
Odcházíme s dobrým pocitem. Poznali jsme partu skvělých lidí, u kterých se nebojíme, že by to na horách nezvládla. Profesionálové, zkušení a pohodoví lidé… děkujeme!
Foto: Týdeník Policie
