logo

NÁZOR policisty: Kontrola osoby na ulici – proč, jak, k čemu

pha msk olk zlk jhm pak khk vys lbk jhc ulk kvk plk pha stc

Proč policista kontroluje osobu, která „nic neudělala“?

Kluci a holky, třeba to sem nepatří, ale je to jen takový můj úhel pohledu na kontrolu totožnosti ze strany policisty. Neřeším teď oprávnění, která k tomu policista ze zákona má (např. podoba osoby s osobou v pátrání apod.). To je zákon. Co není zákon, je to, co policista může vidět a jiný nemusí. Dám Vám příklad.

Jsi vášnivý fotograf, dobrodruh, přírodovědec a cestovatel. Máš mnoho zkušeností a víš mnoho. V jistém směru jsi profesionálně deformovaný. Vidíš věci, které ostatní nevidí. S podobnými lidmi mluvíš řečí, které běžný občan nerozumí. Jako jediný na světě máš možnost a příležitost pozorovat nový druh živočicha na tomto světě. Říkejme mu třeba Poldus bengo. Nikdo ještě jeho přirozený život nezmapoval, nezdokumentoval a nic o něm nenapsal. Ty jsi nyní jediný, který to chce dokázat a byla mu dána ta možnost.

Víš, kde se vyskytuje. Kde je jeho přirozené prostředí. Co uděláš? Asi se budeš snažit přijít na místo jeho výskytu. Budeš jej skrytě pozorovat. Ve dne, v noci. Budeš jej fotit, natáčet, zapisovat si. Ze začátku budeš sledovat věci, které by asi viděl i normální člověk. Pak si začneš všímat věcí, které se nedají zjistit jen pouhým projitím místa. Normálně by sis jich nevšiml. Využíváš svých zkušeností, znalostí a hlavně své dlouhodobé přítomnosti na daném místě. Všímáš si věcí, jako je pohyb a růst trávy. Souložení housenek, mravenců, jejich přeměny. Že se od minula pohnula větvička a klacíček na zemi je nyní zapíchnutý. Že se listy stromů jinak zbarvily. Že se něco mění, ale něco je pořád stejné.

To prostředí má typické znaky, do kterých onen živočich Poldus bengo patří a potřebuje takové podmínky. Chodíš tam pokaždé jinou cestou, abys nebyl prozrazen. Svůj pohyb a sledování zdokonaluješ. O místě víš vše.

Jednou však přijdeš a všimneš si něčeho jiného. Něco se změnilo. Něco tam nepatří. Je tam něco, co ti přijde divné. Nezapadá to do tvé skládanky. Přemýšlíš, co to je. Musíš se toho zbavit, jinak nedokončíš svou práci. Musíš to udělat tak, abys Poldus bengo nevystrašil a nepokazilo ti to celou práci. Jdeš za tím, sleduješ to, děláš lest tak, aby vše dopadlo dobře pro to místo, pro sledovaný objekt, pro tebe a i pro toho „narušitele“. Zjistíš co to je. On se ptá proč? A ty – proč ne! A nakonec se domluvíte a on zmizí. On se diví, jak jsi jej takto viděl, načapal. Proč jsi to udělal, když nic on neudělal. Prostě jsi viděl něco, co by jiní neviděli.

Policista, který slouží na ulici a zná svůj rajon a dělá svou práci poctivě, vidí věci, které většinou vy ostatní nevidíte. Jsme deformovaní. Ano. Kdo nezná a neví, tak těžko pozná bezpečáka v Bille v civilu. Pro mě je hodně nápadný. Moje přítelkyně si myslí, že to je strejda Pepa. Nevidí to. Stejně tak poznám v cizím městě při bezpečnostním opatření, kdo je policista v civilu. Poznat se toho dá spousta. Jen si všímat okolí a mít zkušenosti. Ne vždy se dá ale takto jednoduše zjistit vše. To je jasné. Tudíž si myslím, a to ve většině případů, že policista kontroluje osobu, která je „jiná“. Nezapadá do prostředí, které zná. Může to být omyl. Znáte přeci předsudky, Halo efekty a šaty dělaj člověka.

Neřeším to, že policistu někdo vyšle, aby zkontroloval tamtoho, či onoho. To je již cílené. Ale také nemusí.

Policista by měl předvídat. Na to je potřeba ona zkušenost. Několikrát se mi stalo, že při náhodné kontrole byla osoba v celostátním pátrání. Nevypadala na to, ale něco tam „smrdělo“. Mnohokrát se chytil člověk, který předtím něco provedl, a to jen díky tomu, že byl „trochu jiný“. Jiný oproti jiným. Myslím si, že je dobře, když se to tak dělá. Nesmí se to však zneužívat. A když vše probíhá ve vší vážnosti, úctě a důstojnosti, tak by přeci neměl být problém.

Nyní je dosti moderní používat termínu „Měkké cíle“. Co to je? Místo, které je ohroženo možným útokem, napadením a není trvale chráněno, střeženo atd. Místo s velkým pohybem lidí, dětí a podobně. Náměstí, školy, koncerty, shromáždění atd. Prostě skoro vše.

Měkké cíle se mají kontrolovat. má se tomu dávat jistá priorita. Jde zase o strach a hru na vojáky. Ale někdy to je potřeba. Říká se tomu detekce podezřelého chování. Je to o tom nečekat na útok, napadení, ale snažit se podezřelou aktivitu vyhledat, identifikovat a popř. jí zabránit. Vyhledáváte podezřelé znaky, podměty, chování v prostředí, které znáte. Znáte rutinu místa, osob, chování, komunikace atd. Víte, co je pro místo normální a co pak může vybočovat. A proto kontrolujete lidi.

Poznáte lidi, kteří se tam v určenou dobu pohybují, jaký to je typ lidí (důchodci, maminky atd.) A když to policistovi není jedno a snaží se dělat svou práci poctivě, tak i tak přemýšlí. Ale toto vše trvá. Nevidí to hned. Není tam každý den tak, jako je tam ten dotyčný, který sledoval Poldus bengo. Záleží na podmínkách, na závodčím, na rajonu… Není to tak lehké.

Jestli jsi to dočetl až sem, tak se prosím snaž pochopit tu myšlenku. Pochopit a zamyslet se. O nic víc nejde.

čtenář z řad PČR

helicoptershow