logo

Nemocnice na okraji Kábulu aneb jak v Afghánistánu působí čeští polní chirurgové

Vojenská zdravotnická služba plní úkoly zdravotnického zabezpečení ozbrojených sil České republiky v celém spektru operací. Hlavním úkolem je zachování lidského potenciálu, života a minimalizace nevyhnutelného fyzického a duševního poškození. Nejinak tomu je v misi Resolute Support, kde naši lékaři a zdravotníci ošetřují nejen banální poranění, ale často také zachraňují lidské životy.

Každý lékař v bojových podmínkách si uvědomuje, že k posouzení stavu zraněného nebude mít podmínky jako v běžné nemocnici, a to zvláště v nižších zdravotnických etapách, tedy při přímé podpoře na bojišti. Ve všech fázích urgentního ošetření však musí znovu a znovu probíhat třídění pacientů podle změny jejich zdravotního stavu a nově objevených skutečností.

Situaci často komplikují přírodní podmínky, tma, hluk, zmatek či stále probíhající boj. Důležité je vědět, že ke zranění v boji dochází často ve velké vzdálenosti od možnosti definitivní chirurgické terapie a je nutné odsouvat zraněné po etapách v rámci dostupných prostředků.

Obvykle jde o letecký transport zraněného, tedy tzv. MEDEVAC (Medical Evacuation). V každé fázi odsunu raněných dochází k přesunu na chirurgická pracoviště vyššího stupně. Od základních, která mají za úkol prvotní stabilizaci pacienta či zástavu krvácení, až po pracoviště vybavené sály a intenzivní zdravotní péčí.

Působení českých vojáků

V našem případě, tedy v nemocnici na afghánské základně Mezinárodního letiště Hamida Karzáího (HKIA) v Kábulu, jde o typ nemocnice ROLE 2, tedy o tzv. Field Ambulance. Odehrává se zde resuscitační a podpůrná terapie a kromě toho zde může dojít ke stabilizačním chirurgickým zákrokům. Lékaři zde mohou nasadit trakci na končetinu, pánevní svorku, zavést hrudní drén a podobně.

Primárně je ale toto zařízení určené k ošetření koaličních vojáků. Tato nemocnice se ale dříve často využívala i pro civilní potřeby, konkrétně pro ošetření a následnou péči obyvatel v hlavním městě Afghánistánu Kábulu, jejichž zdraví ovlivnila válka. Odborníci zde ošetřovali střelná poranění, zranění od nášlapných min a podobně.

Jedno celé křídlo nemocnice je proto pro takové pacienty plně uzpůsobeno. V současné době se ale již prakticky nevyužívá a jde jen o zálohu v případě hromadného příjmu, tzv. MASCAL. Jsou zde tři velkokapacitní pokoje. V části, kterou vojáci denně využívají, najdeme „pohotovost“, tedy urgentní příjem, a improvizovaně vybavené sály na poskytnutí neodkladné péče. Jednotlivé prostory odděluje v podstatě jen závěs.

Uspořádání sálu si řídí každý tým podle sebe a je tedy logické, že se od sebe liší. Američané mají jiné rozestavění přístrojů, infuzí a dalšího vybavení než čeští vojáci. V nemocnici se nachází veškeré potřebné vybavení od rentgenu, po CT a další již plně oddělené sály.

Zkušený lékař z Ústřední vojenské nemocnice v Praze

„Český tým v současné době zabezpečuje odhadem 40 procent běžného provozu nemocnice. Ta je mnohonárodnostní pod americkým velením. I když máme vlastní sál, který je nám přizpůsobený, samozřejmě spolupracujeme i s kolegy ze Slovenska, Albánie, Austrálie, Dánska, Rumunska a dalších zemí. Vše se řídí aktuální potřebou, tedy rozsahem urgentního příjmu a typy poranění, které je třeba ošetřit. Někdy jde o banality, například o poranění způsobená v posilovnách v rámci základny. Ovšem setkáváme se i s traumatickým poraněním hlavy, ošetřujeme různá střelná poranění, včetně následků výbuchů improvizovaných výbušných zařízení, kdy může dojít i k následným amputacím končetin. Máme mnoho úspěšných zásahů, ale samozřejmě součástí naší práce jsou i taková traumatická poranění, kdy již pacientům není pomoci. Relativně klidný den se tak může z minuty na minutu stát noční můrou,“ popsal velitel 19. polního chirurgického týmu major Luděk Hána. Jde o zkušeného lékaře z Chirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, který již dříve působil jako náčelník 1. chirurgické skupiny 6. polní nemocnice Armády České republiky v Afghánistánu. V letech 2012 až 2014 byl třikrát v zahraničních misích v Kábulu jako lékař polního chirurgického týmu AČR v rámci operace ISAF. Byl mimo jiné oceněn medailí ministra obrany Za službu v zahraničí III. stupně i medailí velení NATO.

Michal Voska, AČR