Zveřejňujeme text Bezpečnostně právní akademie Ostrava, která uveřejnila vyjádření Josefa Marka, a to bez jakýchkoliv úprav.
Přibližně po půl druhé hodině odpoledne nás operační důstojník Prahy 1 prostřednictvím vysílačky zavolal, aby jsme jeli na most legií s informací, že se tam má nacházet sebevrah připravený skočit do řeky. Ihned jsem jako řidič vozidla zapnul majáky a jel na místo. Po našem příjezdu už na mostě stály i další hlídky PČR i dopravní policie.
Mezi těmito byl i můj kamarád pprap. Jakub Šinkovič. Jakuba napadlo vypůjčit si šlapadlo, z půjčovny, která se po řece nacházela přibližně 80m od předmětného mostu. S nápadem jsem souhlasil, nasedli jsme do auta a uháněli do půjčovny. Po příjezdu a seběhnutí schodů do půjčovny šlapadel na Slovanském ostrově, nás s překvapením na tváři přivítal provozovatel šlapadel.
V rychlosti jsme mu řekli jednou větou, co se děje a že potřebujeme ihned šlapadlo. Začal jsem šlapadlo odvazovat od mola, zatímco Jakub už nastupoval. Provozovatel mě chytil za rameno
a začal mi nadávat, že ještě nikam nemůžeme, že nás náležitě nepoučil o rizicích používání šlapadla a předpisech, které máme dodržovat. Ku jeho překvapení jsem věděl, že šlapadlo má šlapky, kormidlo a lopatky jimiž je poháněno. Více jsem se odmítal s tímto otravným mužem bavit, jelikož nás tlačil čas.
I přes jeho zákaz jsem do šlapadla nastoupil a odjel spolu s Jakubem směrem k mostu. Zde jsme se pokoušeli se šlapadlem stát na místě v proudu řeky lehkým manévrováním, ale nebylo to tak jednoduché jak se může v na pohled klidném toku řeky zdát. Přibližně po 15-ti minutách co jsme si užívali překvapené pohledy a fotoaparáty sousedů na šlapadlech, když viděli uniformy na vodě, jsme si všimli jak se muž po vnější straně mostu rozbíhá, odráží se a skáče do řeky. Ve chvíli skoku měl na nohou černé plastové kroxy. Po několika vteřinách nejprve vyplavala jedna kroxa, chvíli po ní i druhá. Trvalo dalších pár vteřin než se konečně vynořil i silně podnapilý sebevrah, který před skokem na mostě vypil přibližně 2L piva v plastové lahvi (v tu dobu bylo venku okolo 30°C a silně pražilo slunce).
Řidič autobusu na poslední chvíli zachránil život cyklistovi, byl oceněn titulem Gentleman silnic
Plnou parou vpřed jsme vyrazili k místu dopadu sebevraha do vody. Chvílemi se muž potápěl nechtěně pod hladinu a chvílemi se vynořil. V podnapilém stavu nebyl zjevně schopný plavat. Kolega jej chytil za ruku a snažil se jej vytáhnout na zadní část šlapadla. Muž se nohama odrážel od šlapadla a křičel na nás, že jej máme nechat být, že se chce zabít.
Asi po minutě si to však rozmyslel a za pomocí kolegy Jakuba se jej podařilo dostat na palubu (chtěl jsem Jakubovi pomoci při nakládání muže, ale šlapadlo bylo vratké a kdybych nepřesedl na druhou stranu a šlapadlo nevyvážil svou váhou, převrátili by jsme se). Ihned po té, co jsme vyjeli i se šlapadlem z pod mostu, ozval se z okolí velký aplaus a potlesk (skvělý pocit). Zatímco Jakub držel muže na zádi šlapadla pro případ, že by si to rozmyslel a znovu chtěl skočit do řeky, já šlapal vší silou a snažil jsem se doplout zpět na molo, kde už čekali zdravotníci, připraveni k poskytnutí první pomoci muži. Proudu řeky ač tak nevypadá, byl ale velmi silný a sám jsem nebyl schopný se šlapadlem doplout zpět.
Požádal jsem proto sousední šlapadlo, které čítalo tři členy, aby mi jednoho člena vypůjčili na pomoc. Koukali na mě překvapeně, jako bych po nich chtěl, aby vykradli banku. Jeden člen sousedního šlapadla pronesl kouzelnou větu, která celou situaci hned vyřešila „Do you speak English“? Hned jsem si vzpomněl na profesionální a tvrdý výcvik kantorů AJ ze SOŠOOM. V anglickém jazyce jsem jim vysvětlil, že potřebuji pomoc se šlapáním. Bez odmlouvání připluli k našemu šlapadlu a jeden z hochů přeskočil k nám. Zdvořile jsem mu poděkoval a s úsměvem na tváři jsme šlapali k molu. Při cestě si nás neustále lidé z mostu a šlapadel fotili, tleskali, křičeli na nás „Dobrá práce“ a podobné povzbudivé fráze.
Až v tu chvíli jsem si začal uvědomovat co ti lidé vlastně tak kladně hodnotí. Zachránili jsme člověka před jistou smrtí. Jediný kdo se tvářil stále kysele, byl provozovatel šlapadel po té co jsme se vrátili zpět k molu (divil jsem se, že po nás nechtěl zapůjčení šlapadla zaplatit). Na břehu se o muže už postarali pracovníci záchranné služby a my mohli s Jakubem v klidu vydechnout. Po příchodu na služebnu PČR bartolomějská 14, Praha 1, kde v současné době pracuji, jsem hned ve dveřích náhodou potkal dva velmi vysoce postavené služební funkcionáře, kteří pracují ve stejné budově, jen o pár pater výše. Ti už o všem byli informováni, hned mi i Jakubovi gratulovali k úspěchu a slíbili, že se postarají o odměnu. Slib dodrželi. Finanční odměna potěšila peněženku a medaile zahřála na srdci.
