Při poslechu tohoto hovoru nezůstalo jediné oko suché, a proto jsme se rozhodli nejen popsat tento příběh a poděkovat naší operátorce za skvěle odvedenou práci, ale poskytnout také částečný přepis hovoru. Náš respekt patří také babičce, která v tomto příběhu sehrála významnou roli.
… Zkušená operátorka ihned začíná zjišťovat, jak na tom novorozeně je a dává mamince instrukce, jak má postupovat při záchraně jejího miminka. Vysílá na místo posádku Rychlé záchranné pomoci v setkávacím systému s vozem Rendez-vous (s lékařem).
Operátorka: „Podívejte se, jestli má něco v pusince.“
Maminka: „Pozvracel se.“
Operátorka: „Tak mu tu pusinku, vyčistěte, rychle“
Babička: „Nemá v pusince nic.“
Operátorka: „Nic. Dobře, položte ho na zem, dýchněte do něj 2x, ale jen obsahem toho, co máte v puse.“, „Dýchá? Dýchá? Halo, slyšíte mě?“
Maminka: „Nedýchá“
Operátorka: „Vezměte ho do ruky, otočte ho obličejem dolů a bouchněte ho mezi lopatky, aby to z něj vypadlo, rychle. Řekněte mi adresu. Hned vysílám posádku. Vyklepali jste to z něj? Vyklepejte to z něj. Když to nepůjde, budete mačkat hrudník.“
V tom chlapeček krátce zakňourá. Vypadá to, že je vyhráno. Operátorka se tedy snaží uklidnit maminku, ujišťuje jí, že posádky jsou již na cestě a začíná zjišťovat další informace. Protože ale v telefonu najednou neslyší pláč miminka, zeptá se, jestli dítě pláče, odpověď je ale „Ne“.
Operátorka: „Musíte dítě přimět k pláči, aby se nadechovalo, trošičku ho poplácejte, musí plakat. Vezměte ho do ruky obličejem do dlaně, otevřete prstem pusinku a poplácejte ho mezi lopatky, musíte z něj dostat to, čím se dusí. Sanitka jede, nebojte, teď musíme ale malinkýmu pomoct. Máte? Já ho chci slyšet. Dýchá?“.
Maminka: „Nevím“
Operátorka: „Otočte si ho, koukněte na něj. Co dítě dělá? Kouká na Vás“
Maminka: „Je takovej nepřítomnej“
Operátorka: „To nevadí, důležité teď je, jestli dýchá nebo ne. Položte ho tedy na zem, znova do něj 2x dýchněte, jen obsahem, co máte v puse. Nadechlo se?“
Maminka: „Ne“
Operátorka: „Takže budeme mačkat srdíčko. Vezmete si ho do dlaní a palci budete mačkat hrudníček, 1,2,3,4. Máte? Výborně. Mačkejte, dokud nepřijedeme.“
Maminka: „Nereaguje“
Operátorka: „Jde o to, jestli dýchá, jestli reaguje nebo ne teď není důležité. Musí dýchat. Mačkáte mu ten hrudníček? Slyšíte mě, maminko? Dejte mi někoho k telefonu, nebo mě Vy poslouchejte a babička ať mačká“, po 5 minutách už je totiž nutné, aby bezradnou maminku někdo vystřídal.
Další minuty oživuje chlapečka babička. Operátorka znovu vysvětluje, co má babička dělat a maminka jí postupy tlumočí a popisuje operátorce, co babička dělá. Operátorka se opět snaží obě plačící ženy uklidnit „Nepropadejte panice, pokuste se uklidnit a snažte se tomu dítěti pomoct. Musíte mačkat, za chviličku je tam sanita, ale musíte mačkat a nepřestávat. Musíme mačkat, dítě musí dýchat. Jestli to přestane babička zvládat, musíte jí vystřídat. Sanitka je od vás 2 kilometry, nepřestávejte mačkat.“. Ve chvíli, kdy už je psychicky na dně i babička, se z jejích úst ozývá: „Nadechl se. Co dál?“. Operátorka vysvětluje, že musí děťátko křičet. „To je ono“, uleví se operátorce, když slyší dětský křik. Ale chlapec opět přestává dýchat. Babička začíná opět resuscitovat „Vydrž, ty jsi bojovník“, povzbuzuje vnoučka. Posádka je na místě za 11 minut od výzvy, za 9 minut od výjezdu. Operátorka informuje maminku, že sanitka už je u baráku. Chlapeček je opravdu bojovník a začíná znovu křičet, všem se ulevilo. Operátorka nabádá, aby dítě zlobili, poplácali po zadečku, aby křičelo pořád, aby mu šel vzduch do plic.
Přišla ovšem další nepříjemnost, když operátorka sděluje mamince, že záchranáři běží nahoru a slyší v telefonu od maminky „Ale tady nejsou a řekla jiné číslo popisné“, které se neshoduje s původní informací. Operátorka ihned zasílá posádce správnou adresu a pořád komunikuje s maminkou a babičkou. Záchranáři se rychle vrací k vozu a jedou na správnou adresu. Logicky začíná další vlna paniky a, bohužel, přichází zase oživování. Od té chvíle je v telefonu slyšet plačící babičku, a jak sama uvádí, je to peklo. „Mačká babička?“, „Ano, mačká.“, „Výborně, nepřestávejte, prosím vás. Dýchá dítě“, „ Ne!“, „Tak ať babička mačká, děťátko musí plakat, když začne plakat, můžete ho zvednout.“.
Po chvíli se podaří děťátko zachránit a rozpláče se do plna. V tu dobu dorazí i naši záchranáři, kteří dítě přebírají do své péče. To zejména zásluhou babičky, která prováděla záchranu vnoučka 12 minut. Tyto minuty pro ni musely být nekonečné, byla unavená a jistě i psychicky na dně, ale počínala si opravdu skvěle.
20-ti minutový telefonát s naší operátorkou vedl k záchraně novorozeněte. Po necelých 17 minutách se podařilo děťátko zachránit k plnému vědomí.
Pro každého našeho záchranáře a operátora je záchrana dítěte velmi emotivní a vrývá se hluboko do srdce. Na závěr bychom chtěli říci, že reakce maminky byly zcela uměřené situaci, ve které byla. Na to, co prožívala, se opravdu držela. Je potřeba se vžít do situace ženy týden po porodu, která bojuje o život svého dítěte. Před babičkou smekáme, že situaci takhle ustála.
Tento respekt vyjádřila také operátorka Zuzana, která si vyžádala babičku k telefonu, když byl chlapeček v péči našich záchranářů, se slovy „Chci Vám moc poděkovat, byla jste statečná a výborná, klobouk dolů. Pláčete oprávněně, protože jste vnoučka zachránila, mám úplně slzy v očích, jste výborná, já Vám moc děkuju. Hodně zdravíčka vám všem do nového roku. Na shledanou.“
Během převozu do Sokolovské nemocnice chlapeček spokojeně spinkal. V doprovodu maminky a jeho dvojčátka jsme jej předali personálu dětského oddělení. V současné době už je rodina doma a my jí přejeme, aby byl tohle poslední špatný zážitek, který prožili a co nejrychleji to půjde, na něj zapomněli.
