Ve středu 10. ledna krátce po půl osmé ráno vzlétl armádní vrtulník do Kajetína na Táborsku k rozsáhlému požáru hájenky. Popáleniny otce a přibližně ročního dítěte byly tak vážné, že je museli záchranáři letecky transportovat na popáleninové centrum v Praze. O tom, jak náročný byl zásah, hovořil kapitán Jiří Jogl.
Jak vypadala středeční služba?
Bylo těsně před koncem služby. Pomalu jsme se chystali na předání služby další směně, někdo si vařil ranní kávu, já jsem si zrovna připravoval snídani. V tom zazněl signál ke vzletu. Ve vzduchu jsme byli za 3 minuty. Podle prvotní informace, kterou jsme dostali od lékaře na palubě vrtulníku cestou k zásahu (pozn. red. součástí posádky záchranářského vrtulníku je vždy lékař a sestra z Odboru letecké záchranné služby a urgentní medicíny AČR), šlo o požár domu u Kajetína na Táborsku. Na místě mělo být více zraněných osob a k události byla okamžitě vyslána zdravotnická záchranná služba a hasiči. My jsme na místo přiletěli jako první ze složek IZS.
Jaký pohled se vám nabízel?
Dům byl celý v plamenech a nad plameny se převalovala oblaka hustého dýmu. Už jen samotné přiblížení vrtulníku k místu zásahu bylo náročnější než obvykle. Museli jsme zohlednit směr větru, abychom nenasáli zplodiny do motoru a zároveň dávat bedlivý pozor, abychom vlivem proudu vzduchu od rotoru nerozšířili požár ještě více. Jednalo se o dřevěnou hájenku na okraji lesa, asi dva kilometry od vesnice, a hrozilo, že se požár rozšíří dál. I přes tuto okolnost jsme se snažili přistát co nejblíže místa zásahu, samozřejmě s ohledem na bezpečnost.
Při požáru hájenky na Táborsku bylo popáleno dítě, do nemocnice ho transportoval vrtulník LZS
Co se dělo po přistání?
Piloti se postarali o vrtulník, na místo zásahu okamžitě běžel lékař se sestrou a záchranář s palubním technikem. Oběhli celý dům, aby zjistili rozsah požáru a stav zraněných. V okolí domu pobíhala na první pohled nezraněná matka. Ta si ve spěchu nestačila vzít ani boty. V kočárku leželo novorozeně a pod nohy se všem pletl zmatený pes. Otec, jak sám vyprávěl, vběhl do hořícího domu pro roční dítě. Oba byli ve velmi vážném stavu. Lékař se sestrou okamžitě začali ošetřovat dítě. Lékař vydával nezbytné pokyny pro ostatní. Záchranář s palubním technikem několikrát běželi do vrtulníku, než přinesli vše potřebné. Po vypnutí motorů vrtulníku jsme i my, piloti, přispěchali na pomoc.
Co vám proběhlo hlavou při pohledu na tu hrůzu?
V první chvíli mě napadlo, že ošetření probíhá nebezpečně blízko hořícího domu. Jak si vybavuji zpětně, zarazilo mě ticho, které přerušoval jen praskající oheň, pláč a přesné pokyny lékaře.
Jak dlouho po vás dorazili na místo zásahu hasiči?
Hasiči dorazili na místo zhruba tři až pět minut po té, co jsme vypnuli vrtulník. Sanitka přijela vzápětí. Všichni se okamžitě zapojovali do celé záchranné akce.
Jak dlouho jste byli s vrtulníkem na místě?
Čtyřicet minut. Jakmile lékaři ošetřili a připravili oba vážně zraněné na letecký transport, vzlétli jsme do pražské nemocnice. Počasí nebylo úplně ideální. Hned po vzletu jsme začali zjišťovat aktuální meteorologické podmínky na letištích v Praze přes orgány Řízení letového provozu.
Převáželi jste oba pacienty najednou?
Ano. Dva ležící, vážně zraněné pacienty, jsme schopni transportovat současně. Je to jedna z předností vrtulníku W–3A Sokol, který je přizpůsoben pro leteckou záchrannou službu. Na místě jsme nechali našeho leteckého záchranáře, aby dál pomáhal záchranným týmům a letěli s pacienty do zdravotnického zařízení. Nejprve jsme předávali vážně zraněné dítě v nemocnici Krč v Praze. Otce jsme následně transportovali na popáleninové centrum do vinohradské nemocnice. Matka s druhým dítětem byla převezena sanitkou do nemocnice v Táboře na pozorování.
V kolik hodin jste se vrátili zpět na místo?
Na místo jsme se vrátili před jedenáctou hodinou. V Praze jsme se zdrželi tankováním paliva, abychom byli ihned připraveni pro další zásah. Mnohdy se nám stává, že při návratu nás dispečink zdravotní záchranné služby odvolá jinam na další zásah.
A jak to tam vypadalo?
Požár byl uhašen, dům ještě doutnal. Na místě byli už jen hasiči, kteří monitorovali a kontrolovali stav domu. Během přistání se nám všem opět vybavily vzpomínky z rána.
Ví se příčina požáru?
Příčinou požáru byla exploze plynové bomby, která byla blízko elektrické centrály. Dům nebyl napojen na elektrickou síť.
Byl to hodně náročný zásah?
Myslím, že pro všechny to byl jak fyzicky, tak psychicky a emočně hodně náročný zásah a asi na něj nikdo z nás jen tak nezapomene. Celá posádka fungovala jako dobře namazaný stroj. Jménem kapitána vrtulníku Jirky Michovského bych chtěl všem poděkovat.
Jak uvedl plukovník gšt MUDr. Zdeněk Pašek, toto jsou opravdu raritní případy, kde se celá posádka na několik minut ocitá první na místě. „Všichni jsou konfrontováni s obrovskou lidskou tragédií a musí rychle a bezchybně jednat. Od optimálního přistání na místě, zajištění bezpečného místa pro vrtulník během zásahu, pomoc s evakuací osob a především rychle a kvalitně ošetřit zraněné. Zajištění dýchacích cest je u malého, a tak závažně poraněného pacienta opravdu velmi těžké a lze provést pouze v prvních minutách, pak se okno zavírá a je nutné volit jiné postupy s větším rizikem pro pacienta,“ popsal plukovník gšt. Pašek.
Dodal, že letecké posádky Armády ČR jsou na tyto akce cvičeny nejen odborně, ale i po stránce týmové spolupráce a v neposlední řadě i následného emočního zpracování celé události. „Za tuto vynikajícím způsobem odvedenou práci patří celé posádce veliké díky,“ ocenil plukovník Pašek práci záchranářů.
Členové posádky vrtulníku, která zachraňovala životy v Kajetíně na Táborsku:
Piloti: kapitán Jirka Michovský, kapitán Jirka Jogl
Palubní technik: praporčík Radim Mencl
Lékař: major MUDr. Jakub Cimický
Sestra: praporčík Eva Märzová
Záchranář: praporčík Jan Humpál
Foto: Armáda ČR
