Poslední žijící parašutista vysazený na území protektorátu generálporučík Jaroslav Klemeš se dnes dožívá 95 let.
Rodák ze slovenské Čadce často připomíná, že je Čechoslovák. Už proto, že jeho maminka byla Slovenka a otec Moravák. V roce 1940, kdy nacisté obsadili bývalé Československo se Jaroslav Klemeš rozhodl pro odchod do zahraničí.
V ledu 1940 přešel nejdříve do Maďarska, kde byl kratší dobu vězněn a odtud se dostal přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Zde byl v dubnu roku 1940 zařazen do spojovací čety v československém zahraničním vojsku. V jeho řadách se zúčastnil bojů o Francii. Po okupaci Francie se 12. července 1940 přesunul do Anglie,. Tady byl opět zařazen ke spojovací četě a zde také absolvoval radiotelegrafický kurz.
V Anglii se během roku 1942 začal připravovat k výsadku na území protektorátu. Jeho specializací byla radiotelegrafie a navádění letadel. Učil se na základně v Chicheley Hall, kde probíhal výcvik parašutistů. Nejdrsnější část přípravy prý zažil ve Skotsku.
„Byly tam skály a rašeliniště. Z těch jsem měl strach, nohy se bořily, chvílemi jsem myslel, že se tam utopím,“ vzpomínal na výcvik v nehostinné skotské krajině. Hned také připomene fakt, že až šedesát procent jeho vrstevníků, kteří prošli za 2. světové války výcvikovým střediskem ve Skotsku, se konce bojů nedožilo.
Platinium-Pewter vysazen u Nasavrk
V noci ze 16. na 17. února 1945 byla konečně skupina parašutistů, nesoucí označení Platinum-Pewter, vysazena na území protektorátu u východočeských Nasavrk.
„Poprvé výsadek znemožnila hustá mlha, podruhé jsme před Vídní dostali takovou kanonádu, že nebylo jasné, zda letadlo nepoškodily střepiny. Potřetí už to vyšlo. Cestou jsme usnuli. Když se ale otevřel poklop, kterým se skákalo, náraz vzduchu nás úplně probral. Všiml jsem si, že na stromech nebyl sníh, přes den muselo být teplo. Nejdřív seskočili Nechanský s Vyhňákem, pak letoun udělal pětikilometrovou rundu, vrátil se, Nechanský s Vyhňákem už dávali znamení baterkami, a já s Pešanem jsme seskočili přímo k nim,“ zavzpomínal na svůj seskok nad územím tehdejšího protektorátu generál.
Bez větších problémů se všichni její členové našli, jen se jim utrhly některé pytle s materiálem, a přišli tak o část nákladu. „Byli jsme jediná skupina, která tu noc našla adresu, kde měla být,“ připomíná ve svých vzpomínkách generál Klemeš.
Skupina Platinum se po vysazení přemístila blíž k Velké Bíteši, kde zorganizovala dva úspěšné shozy zbraní. Domácí odboj ale potřeboval Klemešovu radiostanici v Praze, a tak nakonec v úkrytu v pražských Kobylisích navazoval spojení s Londýnem a dalšími stanicemi. Vysílal odtud prakticky až do doby Pražského povstání.
Vyslýchán STB v Domečku a pak 2 roky nepodmíněně
„Po válce si parašutisté, kteří sloužili u radiostanic, mohli vybrat, jaká bude jejich budoucnost. Buď mohli jít na ministerstvo zahraničí a dělat spojaře na velvyslanectvích po celém světě a nebo zůstat v armádě, která potřebovala specialisty,“ vzpomínal na dobu těsně po skončení 2. světové války Jaroslav Klemeš.
Rozhodl se zůstat v armádě. Stal se důstojníkem z povolání, sloužil v Litoměřicích a dosáhl hodnosti nadporučíka.
Jenomže přišel rok 1949 a nadporučík Klemeš byl z armády vyloučen. Následujících patnáct měsíců vyslýchán STB v nechvalně známém Domečku na Hradě a poté odsouzen na dva roky. Za vinu se mu kladlo protistátní spiknutí ve „skupině“ generála Palečka.
Následně byl odsouzen ke dvěma letům nepodmíněně odnětí svobody za neoznámení trestného činu zrady. Navíc byl degradován a byla mu odňata udělená vyznamenání.
Po propuštění pracoval v dělnických povoláních jako skladník, závozník, později jako řidič ČSAD v Ústí nad Labem.
Vzorem nejen pro vojáky
V roce 1968 se dočkal alespoň částečné rehabilitace. Plné rehabilitace se dočkal po roce 1990.
25. března 2013 se mu stala novým domovem Ústřední vojenská nemocnice v pražských Střešovicích. Je třeba zdůraznit, že návštěv má někdy pan generál tolik, že je z nich unavený, ale přesto to na sobě nedává znát a těší se z každého setkání.
Stal se vzorem a patronem nejen vojákům, zejména příslušníkům 4. brigády rychlého nasazení, kteří mají generála Klemeše v úctě jako ikonu a svého Jaroslava navštěvují snad nejčastěji. Málokdo ví, že se generál Jaroslav Klemeš dostal i do síně tradic Ochranné služby Policie ČR, kde se před jeho portrétem odehrávají zásadní ceremoniály spojené s životem policistů této služby.
Nejvýznamnější ocenění
V roce 1997 mu bylo uděleno státní vyznamenání Medaile Za hrdinství
16. října 1990 byl povýšen na podplukovníka v záloze, v roce 1992 byl povýšen do hodnosti plukovníka v záloze
v roce 2002 obdržel Záslužný kříž ministra obrany I. stupně
8. května 2010 byl prezidentem republiky jmenován do hodnosti brigádního generála
v roce 2010 obdržel Kříž obrany státu ministra obrany ČR
28. října 2013 jej prezident Miloš Zeman jmenoval generálmajorem
V roce 2015 byl jmenován do hodnosti generálporučík
V loňském roce obdržel Řád bílého lva
Je posledním žijícím z parašutistů, kteří byli vysazeni na území protektorátu
Foto: AČR
