V pátek 16. listopadu roku 1984 přijel ze Středních Čech do Prahy na schůzku s dívkou tehdy třiadvacetiletý mladík. Po schůzce, která proběhla u dívky doma, se chtěl vrátit vlakem z Hlavního nádraží zpátky domů. Poslední vlak tohoto dne ale nestihl a musel počkat do rána na další. Při čekání na nádraží k němu přistoupil tehdy šestačtyřicetiletý muž a pozval ho nejprve na pivo do restaurace a pak k sobě domů na panáka. Tam však došlo mezi muži k fyzickému konfliktu a následnému uškrcení majitele bytu páskem.
Na případu tehdy začali pracovat příslušníci Sboru národní bezpečnosti z Prahy. K jeho objasnění byl sestaven vyšetřovací tým, který mimo jiné vyslechl přibližně tisíc lidí a byl sestaven identikit podezřelého. Na místě byly zajištěny i otisky prstů, které kriminalisty přivedly na stopu konkrétního muže. Nicméně podezření se nepotvrdilo a žádná stopa nevedla k dopadení pachatele. Práce na případu byla skončena v roce 1989 a stal se z něj takzvaný pomníček.
Podezřelý z vraždy ženy v pražské tramvaji se sám přihlásil policistům
Z dnešního pohledu, ale byla hned na začátku případu provedena zásadní věc. Při ohledání místa činu technik zajistil mimo jiné jeden otisk dlaně.
Právě tento otisk dlaně po třiatřiceti letech přivedl kriminalisty z oddělení vražd Krajského ředitelství police hlavního města Prahy na stopu možného pachatele. Na oddělení kriminalistické techniky a expertíz jihomoravského kraje byla prováděna kontrola daktyloskopických stop z neobjasněných trestných činů a tyto stopy byly dodatečně vkládány do elektronického systému. Právě díky tomu vyšla shoda s konkrétní osobou, která se dopustila jiné trestné činnosti, při které jí byly také odebrány otisky.
Pražští kriminalisté z 1. OOK objasnili střelbu u obchodního centra na Zličíně
Kriminalisté tedy měli konkrétní jméno nyní již šestapadesátiletého podezřelého. To ale stále nic neznamenalo, protože otisk na místě činu mohl zanechat, aniž by se čehokoliv dopustil.
Domů za mužem proto vyrazili detektivové z prvního oddělení pražské policie, aby ho vyslechli. Podezřelý se je nejdříve snažil přesvědčit, že s vraždou nemá nic společného. Pak se ale začal do své výpovědi zaplétat, až se po chvilce k činu doznal. Mimo to, co je na začátku této zprávy napsáno také uvedl, že měl celá ta léta strach přijet do Prahy, aby nebyl dopaden. Při podaném vysvětlení mu pomyslný kámen ze srdce, který ho trápil více než třicet let, spadl hned dvakrát. Poprvé, když se k činu přiznal a viditelně se mu ulevilo. Podruhé když zjistil, že ho pozemský soud za tuto vraždu již nepotrestá.
Vzhledem k tomu, že se čin stal již před třiatřiceti lety, byl totiž případ promlčen.
