Od počátku sleduji v různých médiích vývoj případu údajného „sledování ministra Chovance“ vojenskou rozvědkou. Dlouho jsem se podobnému článku bránil, nikoho to nezajímá, řekl jsem si. Ale musí to ven.
Lidé neznalí si mohou říci, jaký je ministr vnitra vlastně chudák. Sledován vojenskou rozvědkou. Zamysleme se ale podrobně nad všemi okolnostmi „případu“…
Jakýsi zpravodajec z vojenské rozvědky zamíří s fotoaparátem na Prahu 6. Postup naprosto běžný. Tento člověk je však v průběhu své práce přistižen „Chovancovými bodyguardy“, jak média s oblibou ochranku vily ministerstva vnitra nazývají. Znalý člověk ví, že podobné objekty v drtivé většině případů střeží Ochranná služba Policie ČR. A byl to s největší pravděpodobností právě příslušník Policie ČR, respektive Ochranné služby, který dotyčného zpravodajce přistihl.
Pokud byste opravdu plnili úkol, související s vilou patřící ministerstvu vnitra, přiznali byste řadovému policistovi z Ochranné služby, že jste vojenský zpravodajec? Pokud byste se představili jako civilista, horko těžko by policista zjistil, že jste z vojenské rozvědky. A že máte jako civilista nafocenou nějakou tuctovou vilu na Hanspaulce? No a? Co by vám takový policista udělal?
A teď jinak. Máte nafoceno okolí vily, je jedno proč. Přistihne vás policista z Ochranné služby. Je to kolega z bezpečnostních sborů. Jste na jedné lodi. Pokud neplníte úkol, související s vilou ministerstva vnitra, nemáte jediný důvod, proč dotyčného policistu „nevyplackovat“ odznakem vojenské rozvědky. Jste na stejné lodi, na straně zákona. A tak se policistovi prokážete jako člen vojenského zpravodajství, plnící na daném místě služební povinnosti.
Ať už to bylo jakkoliv, jisté je jedno. Mediální zájem a zveřejnění takovýchto informací rozhodně vojenské rozvědce nepomůže. Ať už plnil vojenský zpravodajec úkoly jakékoliv, byly takové, že je nemohl dělat řadový policista, nebo strážník městské policie. Byly to úkoly pro tajnou službu, pro vojenskou rozvědku. Nic, co by měla široká veřejnost vědět. Pokud vynáší informace řadový příslušník tajné služby, je to žalostné. Pokud však takové informace probírá veřejně ministr vnitra, či jeho okolí, je to žalostné o to více…
„Případ“ tak zatím působí spíše jako politická hra.. ať už jedné, či druhé strany.. Na závěr snad jen jednu poznámku. I kdyby rozvědka opravdu sledovala ministra vnitra, nemohla by to nikdy veřejně přiznat. Bylo by to neprofesionální a zpravodajci by sami sobě podkopali půdu pod nohama…
