Na počátku ledna nastoupilo do armády 519 nových vojáků z povolání. Drtivá většina z nich zamířila do Vyškova na kurz základní přípravy. Spolu s nimi zahájilo ve zkrácené formě základní výcvik také 33 nových příslušníků aktivní zálohy a 16 občanů povolaných na dobrovolné vojenské cvičení.
Povzbudit je a zjistit, jak si při výcviku vedou, vyrazil do Vyškova v úterý 24. ledna 2017 náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Josef Bečvář spolu s předsedou Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Davidem Kádnerem a dalšími jeho členy.
Nebe nad Vyškovem stejně jako zbytek republiky zakrývaly husté mraky. Vítr sice nijak zvlášť nefoukal, ale i tak bylo sychravo a teploměr ukazoval pět pod nulou. Pokud byste se většiny lidí zeptali, asi by radši byli někde uvnitř vyhřáté místnosti, než venku v zasněženém vojenském výcvikovém prostoru Březina kousek za kasárnami Velitelství výcviku – Vojenské akademie Vyškov. To ovšem neplatilo pro účastníky kurzu základní přípravy, tedy pro armádní nováčky a jejich instruktory.
První část z nich zastihl náčelník Generálního štábu AČR na střelnici. Jednalo se o příslušníky aktivní zálohy a účastníky dobrovolného vojenského cvičení, kteří v rámci zkráceného šestitýdenního výcviku právě absolvovali jedny z plánovaných střeleb. Na jednotlivých stanovištích byla procvičována střelba z útočných pušek CZ 805 Bren, samopalů vz.58 a také z pistolí.
Jedním z cvičících záložníků byl i vojín Marek Štukl, který v civilu provozuje restauraci. „Do aktivní zálohy jsem vstoupil, protože chci udělat něco pro svoji zemi. Hodně se tu naučím a určitě to prospěje i mé fyzičce,“ říká vojín Štukl, který i s ohledem na svůj věk vstup do profesionální armády nezvažuje, ale dalších cvičení s jednotkou se určitě chce účastnit. Na otázku, jak jeho dlouhou nepřítomnost zvládá firma, odpovídá s klidem: „Je to náročnější a musí mi pomoc rodina.“
Mezi zásahy převládají samé desítky
Spolu s náčelníkem generálního štábu pak zamíříme k terčům. Na stanovišti s breny převládají mezi zásahy samé desítky. „Je vidět, že vás výcvik baví. Jste dobří střelci a máte dobré zbraně,“ komentuje výsledky generál Bečvář a s nadsázkou dodává: „Vy už nepotřebujete cvičit.“
Další stanoviště, kde se generál Bečvář zastavuje je cvičiště Hůrka. Na zasněžené louce zde ve čtyřech skupinách procvičují budoucí profesionálové manipulaci se zbraněmi, postupy při jednotlivých cvičeních střeleb a také topografickou přípravu. Mezi nováčky je i vojín Oldřich Olbert, který po absolvování kurzu základní přípravy zamíří mezi logistiky do Lipníku: „Předtím jsem pracoval v kanceláři, ale to nebylo pro mne. Chci být venku a spojit svoji práci s koníčkem. Proto jsem vstoupil do armády,“ říká vojín a je na něm vidět, že jej výcvik skutečně baví. Dotaz, jestli se mezi nováčky vyskytuje nějaká šikana, jako tomu bylo kdysi za dob základní vojenské služby, rezolutně odmítá: „Nic takového. My jsme tu hodnocení jako tým, takže naopak slabším musíme pomoc a povzbudit je.“
Mezi nováčky je i vojínka Štěpánka Škodová, kterou do armády přivedla rodinná tradice: „U armády pracuje můj otec i dědeček, takže to prostředí znám. Když se mi naskytla příležitost stát se vojákem a nastoupit na místo zdravotní sestry neváhala jsem.“ Na dotaz, co je nejtěžší, pak uvedla: „Asi ten přechod z civilního prostředí do vojenského. V civilu jste zvyklí si vše řídit sami, ale tady je přesně nastavený řád, co a jak musíte dělat.“
„Začátky v armádě jsou vždy nejtěžší, ale jak jsem slyšel od vašich velitelů, vedete si velmi dobře,“ pochválil vojáky v úvodu čtvrtého týdne výcviku generál Bečvář. Při další diskuzi se jich pak ptal na to, co by podle svých dosavadních zkušeností změnili či vylepšili. Jedním z návrhů byla například změna jídelníčku či náměty na doplnění taktické výstroje pro výcvik. Všechny tyto podněty byly zaznamenány, aby se jimi mohla armáda dál zabývat.
Foto: AČR
