logo

Žatečtí vojáci obsadili výcvikový prostor v Doupovských horách

kvk msk olk zlk jhm pak khk vys lbk jhc ulk kvk plk pha stc

Čtrnáctidenní komplexní výcvik absolvují v těchto dnech příslušníci 41. mechanizovaného praporu ve Vojenském újezdu Hradiště, který se nachází v Doupovských horách na Karlovarsku.

„Do výcvikového prostoru jsme se přesunuli v pondělí 13. března a tím vlastně zahájili samotný výcvik, který je pro nás první prověrkou sladěnosti rot po pěti letech,“ řekl velitel praporu podplukovník Jiří Líbal. Doplnil, že do výcviku se postupně zapojují všechny jednotky jeho praporu, včetně logistiky.

Uvedl, že na podzim odešla většina zkušených vojáků praporčického sboru a v současné době získávají zkušenosti, ti, kteří je mají v budoucnu nahradit. Nejen proto klade velitel na výcvik veliký důraz, ale také proto, že v květnu čekají vojáky praporu rotní taktická cvičení s bojovou střelbou a další prověrky, na jejichž konci by v roce 2018 mělo připravenost žateckých vojáků prověřit certifikační cvičenípodle metodiky CREVAL (Combat Readiness Evaluation – Hodnocení bojové připravenosti – Metodika hodnocení pozemních sil NATO).

Navíc taktiku a střelby na Doupově pilují společně s partnery z 371. mechanizovaného praporu z nedalekého Marienbergu, který je součástí 37. mechanizované brigády Bundeswehru. Do Čech přijelo prvních šestadvacet vojáků, kterým velí poručík David Beischer.

„Jedná se o naše první společné cvičení s kolegy z německého Bundeswehru a tuším, že je pro letošek naplánováno dalších pět podobných cvičení, kterým v loňském roce předcházela společná příprava na úrovni štábů,“ upřesnil podplukovník Líbal.

Na Mětikalově zahájila střelby 1. rota

Na cvičení žateckých vojáků jsme přijeli ve chvíli, kdy se vojáci chystali plnit první část střelecké přípravy. Příslušníci 41. praporu obsadili všechny střelnice a cvičiště nejrozlehlejšího výcvikového prostoru české armády.

Na střelnici bojových vozidel na Mětikalově zajížděla do palebných postavení kolová bojová vozidla Pandur, aby se vzápětí ozval charakteristický štěkavý zvuk kulometů. Cíle v dáli se zakrátko měnily v děravá řešeta.

V úbočí kopce v areálu střelnice nastoupila četa vojáků Bundeswehru. Velitel poručík Beischer seznámil vojáky s tím, že si dnes jejich kolegové z české armády vyzkoušejí střelbu z jejich kulometů MG 3. Vydal povel, aby jeho podřízení připravili kulomety k palbě na palebné čáře. Následně poučil vojáky, kteří se chytají k plnění úlohy střelby, o pravidlech bezpečnosti.

Na dvou stanovištích připravili němečtí vojáci kulomety k palbě. Nasadili pásy s náboji a vystřelili několik zkušebních ran.

Poté zalehli k velkému kulometu s dlouhou hlavní ráže 7,62 mm Češi. Jejich palbu korigovali kolegové z Bundeswehru, kteří dalekohledy pozorovali úspěšnost snahy kulometčíků. Dorozumívacím jazykem zde byla angličtina.

Podplukovník Líbal prozradil, že následující dnech si němečtí kolegové vyzkoušejí střelbu ze zbraní, které užívají jeho podřízení. Tedy z kulometu Minimi, samonabíjecí pušky Bren a pistole Glock.

Na Žďáru cvičila 3. rota a palebné čety minometné baterie

Střelbu za pohybu, tedy úlohu, kterou údajně od listopadu minulého roku vojáci neprocvičovali a navíc ji mnozí zkoušejí poprvé, jsme zaznamenali na součinnostní střelnici Žďár. Tady žatečtí využívali dvou směrů vedení střelby. K plnění úkolu se postupně vydávala vždy dvě kolová bojová vozidla Pandur, z nichž se za pohybu snažili operátoři ničit terče znázorňující nepřítele a jeho techniku. Do Kozlovského vrchu se zase trefovali střelci z 82 mm minometů.

Na to, jak si zde vedou jeho podřízení dohlížel velitel minometné baterie kapitán Vratislav Knot. „Cvičíme zde denní i noční střelbu dvou palebných čet ze čtyř různých postavení na vzdálenost 1 – 3 kilometry,“ řekl nám po příjezdu na Žďár velitel baterie.

Vysvětlil, že střelbu opravují dělostřelečtí průzkumníci, kteří nejlépe vidí, kam mina dopadla. Ostatně jejich práci určitě ocenili střílející z vedoucího minometu, kteří měli na správné nastavení prvků ke střelbě k dispozici celkem čtyři miny. To na druhém palebném postavení si museli vystačit jen se třemi minami. Přesto si i v silném větru minometčíci poradili a po zastřílení spolehlivě ničili stanovené cíle.

Miroslav Šindelář, AČR

darky