Pana Petra Zápotockého z Prahy postihl před několika měsíci infarkt myokardu, a to v době, kdy byl se svou manželkou Alicí a pětiletým synem Tobiášem v rodinném domě rodičů v Horoušanech.
V době této nešťastné události byl pan Zápotocký se svou ženou v prvním patře domu. Jeho manželka okamžitě vytočila tísňovou linku 112, ze které ji přepojili na tísňovou linku 155.
Na „stopětapadesátce“ se paní Alice ujal Vojtěch Bek, záchranář pracující na tísňové lince středočeských záchranářů. Za jeho asistence byla zahájena Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace.
Když se do pokoje dostavil malý Tobiášek, poslala ho paní Alice okamžitě pro pomoc. Klučina doběhl pro dědu i pro svou tetu, která bydlí ve vedlejším domě, a která je zdravotní sestrou. Ta následně začala pomáhat paní Alici s resuscitací svého bratra.
Domácí porody pohledem záchranářů – za pět minut dvanáct zachránili dalšího novorozence
Zároveň s tím vyslal operátor tísňové linky Vojtěch Bek na místo posádku RLP ZZS SČK z Českého Brodu. Na její palubě byli tito lidé: Jan Kopta jako řidič, Pavlína Černá jako zdravotnický záchranář a Tomáš Gazdič, který byl v posádce jako lékař.
Po příjezdu posádky RLP si záchranáři s panem doktorem převzali resuscitaci. Ta celkově trvala přibližně 45 minut, poté se u pana Zápotockého podařilo obnovit základní životní funkce. Zasahující posádka převezla pacienta do pražského IKEMu, kde shodou okolností pracuje zasahující lékař Tomáš Gazdič jako kardiochirurg. O pana Zápotockého se tedy staral o po skončení své služby u ZZS Středočeského kraje. Jak sám uvedl, ještě cestou do nemocnice museli pacienta defibrilovat. Skromně dodal, že záchrana života není jeho zásluha, nýbrž práce.
Dnes je pan Zápotocký po operaci a může mluvit o velkém štěstí, že měl okolo sebe partu skvělých lidí, kteří mu zajistili prakticky druhé narozeniny a následný život bez jakýchkoliv omezení.
Operátor tísňové linky Vojtěch Bek vyzdvihl dobrou spolupráci, kterou vedl s rodinou pacienta. Volající nebyla hysterická, nepropadala panice, postupovala přesně podle pokynů operátora, za což Vojtěch celé rodině poděkoval. Zároveň podotkl, že šlo poznat, že je sestra pacienta zdravotnicí. Stejně tak poděkovala rodina nejen jemu, ale i zasahujícímu lékaři a vedení středočeské záchranky. Poděkování si vysloužil také malý Tobiášek, který v době resuscitace svého tatínka doběhl pro pomoc.
Jak uvedl náměstek ředitele středočeských záchranářů, ročně je v kraji evidováno necelých 1000 srdečních zástav. Záchranáři evidují cca 33% úspěšnost obnovení základních životních funkcí v terénu, ne všichni pacienti pak ale mohou plnohodnotně žít tak, jako pan Petr. Těch je podle některých odhadů pouze 5 – 10%.
Sám pan Zápotocký poděkoval záchranářům za dlouhou resuscitaci. Za to, že nevzdali boj o jeho život, a že ho vrátili zpátky k jeho rodině.
Domácí porody pohledem středočeských záchranářů II.
V závěru proběhla debata na téma pochvaly a stížnosti na ZZS. Bohužel stížností na záchranáře je daleko více, než pochval, těch dorazí ročně několik desítek. Přitom 99% ze stížností jsou vyhodnoceny jako neoprávněné. Pochvala, či poděkování, se však bohužel v dnešní době příliš nenosí…
Nezbývá, než rodině pana Zápotockého i všem záchranářům poděkovat za vše, co pro pacienta v danou dobu udělali. A záchranářům držíme palce v dalším fungování a zároveň přejeme, aby bylo v příštích letech pochval a poděkování daleko více, než stížností.
Foto: Týdeník Policie
