Na operačním sále ústecké kliniky urologie a robotické chirurgie probíhají robotické onkologické operace. Ten den jde všechno přesně podle plánu, první operace se vydařila, a tým si dává krátkou pauzu, jelikož operační program onkologických pacientů je opravdu nabitý. Najednou se do ticha ozývá zvonění telefonu, instrumentační sestřička hovor zvedne, zbledne, rozklepe se a se slzami v očích mizí na toaletu.
Dveře se za ní zavírají a jediné, co je slyšet, je pláč. Hlavní lékař, který rozhodně nechce přijít o svou nejdůležitější asistentku pro další operativní výkony, neváhá ani na moment. Napětí by se v tu chvíli dalo krájet skalpelem. Je to rodinné neštěstí?
Pokus o navázání hovoru však selhává, neboť sestřička uvádí, že volajícím byl důstojník z hospodářské kriminální policie a dle jeho instrukcí nesmí o své situaci s nikým mluvit. Přichází nápad v podobě propojení vyděšené sestřičky s policistkou z odboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje kapitánkou Danou Truhlářovou, který se nakonec ukáže jako nejlepší řešení.
Sestřičce bylo ze strany policistky během pár minut vše lidsky, klidně a srozumitelně vysvětleno, napětí polevilo, slzy uschly a puls se vrátil do normálu. A výsledek? Všechny operace proběhly dle plánu, pacienti nebyli nijak ohroženi a z prvotně velmi dramatické pauzy se stala naučná historka pro celý personál.
Co z toho vyplývá? Když vám volá „policie“, která vám v rámci rozhovoru zakazuje o telefonátu s někým mluvit, je na čase hovor ukončit. Také, že poslání v podobě „Pomáhat a chránit“ není pro policisty jen pouhým slovním spojením.
