Minimálně 78 zlomyslných telefonátů na tísňovou linku 158 během dvou říjnových týdnů má na svědomí devětatřicetiletý muž z Hodonínska.
Policistům volal bezdůvodně v různou denní i noční dobu, kdy buď nesdělil operačnímu důstojníkovi žádnou informaci a nereagoval na dotazy, nebo si stěžoval například na to, že mu kvůli policii došel sprchový gel nebo že je příliš starý na to, aby volal na linku bezpečí pro děti a zároveň příliš mladý, aby byl považován za seniora. Přestože byl několikrát poučen o zneužití tísňové linky, v této své kratochvíli pokračoval až do té doby, kdy jej policisté zajistili a předvedli na obvodní oddělení k podání vysvětlení. Další muž z Brna pak na tísňovou linku oznamoval, že si chce stěžovat na policii, protože se k němu nechová jako k bohu, za kterého se on sám považuje. Oba případy mají společné nejen to, že volající jsou podezřelí ze zneužití tísňové komunikace a jejich jednání oznámíme Českému telekomunikačnímu úřadu (který je správním orgánem k projednání tohoto protiprávního jednání a může fyzické osobě uložit sankci až 200 tisíc korun), ale především blokovali linku tísňového volání v době, kdy rychlou pomoc policie mohl potřebovat někdo jiný.
Měsíčně přijmou operační důstojníci na jižní Moravě 11 tisíc hovorů, z toho přibližně třetina jsou telefonáty, které s tísňovým voláním nemají nic společného. Někteří volající si pletou policii s taxislužbou, kdy se dožadují převozu domů zejména v době, kdy jsou pod vlivem alkoholu, jiní zase s právní poradnou, kdy chtějí probrat nejlepší postup i v několik měsíců staré věci. V tomto případě jim policisté doporučí osobní návštěvu na obvodním oddělení a poučí je o tom, že tísňová linka slouží k oznámení případů, kdy je ohrožen život, zdraví, majetek nebo veřejný pořádek, nebo k oznámení poznatků k pachatelům trestné činnosti. Samostatnou kapitolou jsou volání dětí, které volat na 158 jen zkouší – těchto případů naštěstí dlouhodobě ubývá.
Pokud voláte na tísňovou linku, je dobré vědět a předat operačnímu důstojníkovi informace, které potřebuje pro posouzení závažnosti situace a následného vyslání hlídek na místo tak, aby mohly efektivně a rychle řešit konkrétní případ. Sem patří hlavně informace o tom, kde se nacházíte a co se přesně stalo. Porozhlédněte se po jméně ulice, čísle popisném, ve větších městech po čísle na sloupu veřejného osvětlení, případně nějakém orientačním bodě jako je vysoká budova, křižovatka, park, sjezd z komunikace či kilometrovník dálnice nebo číslo uvedené na železničním přejezdu. Jednoduše řečeno, policisté, hasiči a záchranáři na linkách tísňového volání potřebují vědět CO a KDE se stalo, aby mohli poskytnout co nejlepší a nejrychlejší pomoc.
Nepokládejte telefon, dokud s vámi operační důstojník hovor neukončí. Často mají volající pocit, že podrobné vyptávání je ztrátou času, ale není tomu tak. Zatímco hovořící policista zjišťuje maximum informací o situaci, jeho kolegové už na místo události vysílají hlídky.
Připraveni pak buďte i po skončení hovoru – mějte u sebe mobilní telefon a odpovídejte na volání, v některých případech totiž volají policisté kvůli doplnění informací, upřesnění místa, přístupové cesty a podobně. Než policisté přijedou na místo, můžete zajistit přístupovou cestu, pokud je to možné – efektivní zásah složek Integrovaného záchranného systému usnadní otevření brány, vchodových dveří v bytovém domě, zajištění pobíhajících zvířat apod.
Doporučujeme v rámci České republiky volat přímo na národní čísla tísňového volání (150, 155, 158) a nepoužívat mezinárodní číslo 112, které je určeno pro cizince, kteří se nedomluví česky. Hovory na číslo 112 jsou následně často přepojovány na konkrétní složku Integrovaného záchranného systému, kde se opět ptají na stejné věci, které jste již sdělili. Tím, že zavoláte na národní číslo tísňového volání, se dovoláte přímo té složce Integrovaného záchranného systému, který potřebujete, čímž urychlíte vyřešení konkrétní situace a jejich příjezd na místo.
