Počty akcí záchranářl za 24 hodin v rámci Jihomoravského kraje se v posledních dnech šplhají ke čtyřem stovkám, přitom průměr je 300. Vzhledem k tomu, že se navíc blíží svátky a bude hůře dostupná péče praktiků či specialistů, prosí záchranáři všechny, aby zdravotnickou záchrannou službu brali až jako poslední instanci. Tedy službu, která tu sice je pro všechny, ale pro urgentní případy. Tedy situace, kdy jsou ohroženy životní funkce (vědomí, dýchání a krevní oběh) nebo jejich ohrožení je pravděpodobné v nejbližší době.
Ano, uvědomují si, že většina volajících jsou laikové a že závažnost zdravotního stavu (ať už svoji nebo pacienta, kvůli kterému telefonují na linku 155) nedokážou vždy správně vyhodnotit. Pro to mají pochopení, jejich operátoři, na základě precizně volených otázek, zjistí situaci a buď poradí, jak postupovat, nebo vyšlou sanitku.
Ale stává se, že volající záměrně nepodá pravdivé informace (třeba kvůli vlastní pohodlnosti), na základě kterých je posádka vyslána. Jenomže na místě se ukáže, že avizovaná dušnost je obyčejnou rýmou. Sanitka v tu chvíli může chybět jinde. Tam, kde by byla mnohem užitečnější.
Záchranáři se setkávají také s případy, kdy lidé volají kvůli drobným úrazům, které lze skutečně vyřešit jinak, než příjezdem zdravotníků v resuscitačním voze. Lidé volají kvůli virózám, ovšem pokud jde o mladého a zdravého jedince a nejsou žádné komplikace, pak lze ze začátku využít především domácí lékárničku (např. vzít si lék na snížení horečky), mít klid na lůžku a dostatek tekutin a vitamínů. Samozřejmě nepomůže-li to a dojde ke zhoršení, pak je třeba kontaktovat lékaře. Myslete na to, že domácí lékárnička je základ. Mějte ji vždy řádně vybavenou (antipyretika na potlačení horečky, antihistaminika na potlačení projevů alergie, léky na běžnou bolest, léky na střevní obtíže, desinfekce, obvazový materiál, gel na drobné popáleniny, teploměr atd.).
Zkrátka… v mnoha situacích, kdy není pacient ohrožen na životě a zvládne dojít do auta, lze vzít vlastní vůz (popř. požádat někoho z blízkých nebo využít jiné možnosti dopravy) a vyrazit po vlastní ose do zdravotnického zařízení.
Záchranáři se o pacienty chtějí postarat, jak nejlépe umí. Ale permanentní přetížení, které navíc často způsobují neopodstatněné výjezdy, jim moc nepomáhá. Chtějí zůstat zdraví a silní pro ty, kteří jejich pomoc skutečně potřebují.
