Pochopit zápletky případů, které volající popisují na lince 156, bývá i pro zkušené operátory především v pokročilejších hodinách někdy téměř nemožné. Například v neděli o půl čtvrté ráno zavolal na Městskou policii Brno mladík, který byl už podle tónu hlasu a výslovnosti silně opilý. Věty navíc nedokončoval a nelogicky přeskakoval mezi jednotlivými myšlenkami.
Operačnímu středisku tvrdil, že ho pronásleduje muž v bílém a volá na něj, že je kouzelník z filmu o Harrym Potterovi. Čaroděj mu prý chtěl ublížit, a tak se před ním schoval mezi stánky na náměstí Svobody. On sám totiž podle vlastních slov není typ kluka, který se mlátí. Když strážník volajícímu řekl, že nahlédne do mapy s hlídkami a tu nejbližší za ním pošle, zeptal se devatenáctiletý mladík, jestli na ni smí mávat.
Význam dotazu se vyjevil, když mladík po chvíli dodal, že jednu hlídku městské policie vidí opodál. Operátor tedy přitakal, aby ji samozřejmě kontaktoval, a záhy se ukázalo, jak daleko od pravdy měl původní popis situace. Mladík strážníkům vysvětlil, že ho vyvedla ochranka z karaoke baru, protože jiného návštěvníka udeřil do obličeje. Muž za ním potom vyšel na ulici, a proto se dal raději na útěk. Během úprku však uklouzl na ledu a narazil si záda, a tak ho pronásledovatel nechal být.
U klubu strážníci napadeného potkali, právě když vycházel ze dveří. Popsal, že během zpěvu se s ním mladík začal přetahovat o mikrofon a při následném krátkém setkání na ulici ho prý ještě hlavou udeřil do obličeje. Mladík mu i před strážníky a navzdory jejich výzvám vyhrožoval, a je tedy podezřelý hned ze dvou přestupků. Hlídce nadýchal přes dvě promile, pětatřicetiletý muž byl střízlivý. Ošetření nepotřeboval ani jeden z nich.
