Na apríla, krátce po desáté večer, přijali strážníci oznámení na větší skupinu mladistvě vyhlížejících osob, která popíjela v jednom z pardubických barů.
Jak se o pár minut později ukázalo, nejednalo se o žádný žertík, ale pravdivý postřeh. Na místě strážníci vyhmátli třináct mladistvých, z kterých pouze jediná dívka vyšla s čistým štítem. Ostatní teenageři měli pozitivní dechové zkoušky, a to v rozsahu od půl do půl druhé promile. Své děti si tak přijeli vyzvednout zákonní zástupci a popíjením mladistvých se bude zabývat ještě orgán sociálně-právní ochrany dětí. Provozovatel se bude zpovídat správnímu orgánu.
Druhý večírek, který probíhal o sobotní noci už tak snadné ukončit nebylo. Kombinace alkoholu a kamarádů v zádech způsobila zvýšenou agresi u hostitele, takže místo klidného projednání přestupku se na strážníky spolu se svými kumpány vrhl.
Třetí Newtonův zákon popisující situaci, kdy každá akce vyvolá stejně velkou opačně orientovanou reakci, byl okamžitě převeden do praxe. Útočník skončil spoutaný na zemi a ostatní kumpáni neunikli zásahu slzotvorného prostředku.
Když nebylo možné pokračovat v útoku fyzickém, uchýlili se alespoň k tomu verbálnímu a skutečně se nebrali servítky. Neštítili se ani výhrůžek smrtí strážníků a likvidací jejich rodin. S podezřením ze spáchání trestného činu skončil hlavní aktér v rukou státní policie.
