Loučení bývá těžké. Jsou chvíle, kdy se smutek prolíná s hrdostí. Hrdostí na život, který měl smysl, a na službu, která byla víc než povoláním. V pondělí se policisté rozloučili s jejich bývalým kolegou, praporčíkem Radovanem Mikulíkem, který odešel po dlouhé nemoci. V jejich myšlenkách zůstává jako člověk, který svou službou žil a jehož odhodlání a charakter budou mezi námi přítomné i dál.
Radovan Mikulík nastoupil k Policii České republiky v roce 1991 a ve službě setrval více než 33 let. Celou svou profesní dráhu věnoval dopravní policii, která se pro něj stala nejen povoláním, ale i životním posláním. Znali jsme ho především jako dopravního policistu na motorce připraveného vyrazit do terénu. Za svou dlouholetou službu obdržel řadu vyznamenání, mimo jiné i medaile policejního prezidenta Za věrnost, Čestnou medaili a Za zásluhy o bezpečnost. Jeho práce byla oceňována nejen vedením, ale i kolegy, kteří v něm viděli člověka, na kterého je spolehnutí.
Ačkoliv ho okolnosti nakonec přiměly službu ukončit, víme, že kdyby tomu tak nebylo, sloužil by dál. Policie pro něj nebyla jen zaměstnáním, byla součástí jeho identity, jeho každodenního života a jeho hodnot.
Odešel kolega, se kterým jsme sdíleli službu, směny, chvíle napětí i obyčejné dny. Nezapomeňme, že odešel také manžel, tatínek, syn, bratr a kamarád. Člověk, jehož život byl mnohem širší než jeho služební číslo. V našich vzpomínkách zůstane nejen jako policista, ale především právě jako člověk.
