Když v úterý ráno, deset minut před půl jednou, zazvonila na integrovaném operačním středisku tísňová linka 158, službu konající policista ještě netušil, že volajícím je dívka, která bude potřebovat akutní pomoc.
Na druhém konci telefonu se totiž ozvala patnáctiletá dívka, která policistům oznámila, že se ztratila v lese při noční táborové hře. Dokázala pouze popsat, že je někde na lesní cestě na červené turistické značce. Dodala, že už v lese bloudí sama zhruba půl hodiny. Policistovi ještě sdělila, kde by se měl jejich tábor nacházet, ale jeho přesné místo ani název nevěděla a neměla ani kontakt na žádného z táborových vedoucích. Dívka operačnímu důstojníkovi ještě sdělila, že na noční táborovou hru vyrazili táborníci už v pondělí v noci kolem dvaadvacáté hodiny. K lokalitě věděla pouze to, že by se měl tábor nacházet někde v okolí Ledče nad Sázavou.
Policisté na integrovaném operačním středisku okamžitě informovali nejbližší policejní hlídky z obvodního oddělení Světlá nad Sázavou a dopravního inspektorátu Havlíčkův Brod. Tyto hlídky se přesunuly k pravděpodobné lokalitě, kde by se mohla dívka nacházet. Na místo mířil také policejní psovod a policisté si vyžádali spolupráci s Leteckou službou Policie ČR, která byla připravena vyslat k pátrání policejní vrtulník. Dívka policistovi na lince 158 sdělila, že má kapacitu baterie v mobilu už jen na 25 procentech a že se bude snažit jít zpět po červené turistické značce směrem do Ledče nad Sázavou. Dívka ještě podle pokynu zaslala policistům fotografii mapy, kde by se měla aktuálně nacházet. Policejní hlídka se tak vydala do oblasti u Chřenovic, aby začala po ztracené tábornici pátrat. Operační důstojník zůstával dál s dívkou v telefonickém kontaktu a snažil se ji především uklidnit.
Tři minuty po jedné hodině v noci zazněla v policejní vysílačce skvělá zpráva – dívku se podařilo nalézt, byla v pořádku a nezraněna. Policisté už proto měli pouze jeden úkol – zjistit, na kterém táboře dívka pobývá a předat ji táborovým vedoucím. „Pátrání mělo tentokrát šťastný konec, a to i zásluhou přístupu ztracené dívky, která nepanikařila a v rámci telefonického hovoru spolupracovala s operačním důstojníkem. A to je vždy velmi důležité,“ uvedl plk. Mgr. Libor Čapek, vedoucí operačního odboru Krajského ředitelství policie kraje Vysočina. Zajímavostí celého příběhu je skutečnost, že v pondělí 14. července dívka oslavila patnácté narozeniny, ale takový opožděný dárek si zřejmě nepřála.
V této souvislosti policisté upozorňují, že i přes dodržení všech pravidel před jakoukoliv pěší nebo cyklistickou cestou se nám může stát, že se venku v přírodě a v neznámém prostředí ztratíme. Jak se tedy zachovat v takovém případě? Důležité je zachovat chladnou hlavu a nezmatkovat. Zastavit se na místě, rozhlédnout se a zhodnotit své možnosti. Ve svém okolí zkoušíme najít orientační body, které by mohli pomoci s naším vypátráním. Může pomoci cokoliv, například posed, opuštěná chata, krmelec, nebo protékající potok.
Pokud si nejsme jistí cestou zpět, nebudeme se vracet, abychom ještě více nezabloudili. Zůstaneme na místě, které můžeme dobře popsat. Použijeme svůj mobilní telefon, pokud jej máme u sebe, a kontaktujeme osobu blízkou, která nás už nejspíše hledá. V případě potřeby současně kontaktujeme složky integrovaného záchranného systému – zejména Policii České republiky na lince 158, případně na jednotném evropském čísle tísňového volání 112 a postupujeme pokud možno v souladu s jejich instrukcemi. Čekáme tedy na pomoc a našim cílem je se ji dočkat v co nejlepším stavu. V případě nepříznivého počasí najdeme úkryt – posed, krmelec. Udržujeme se v suchu a teple. V případě únavy si lehneme na bok a pokud možno se odizolujeme od země, například mikinou nebo alespoň větvemi. Z místa, které jsme záchranářům udali, už neodcházíme a vyčkáme na pomoc. V neposlední řadě bychom si měli uvědomit, že tato situace se nemusí týkat pouze dětí nebo seniorů. Ztratit se může každý z nás. Proto je důležité se na každou cestu řádně připravit a v přírodě se chovat obezřetně a tak, abychom si náš výlet užili bez jakékoliv újmy nebo špatné vzpomínky.
