23 let v uniformě, tisíce situací za sebou. Tahle sobota ale byla úplně jiná. Zastavila, aby vyslechla cizí bolest. A vrátila mu naději.
Sobota, sedm hodin ráno. Většina Prahy ještě spí. Pražská strážnice Adéla jede po noční směně domů. Na Štefánikově mostě v Praze si všimne něčeho, co by jiný řidič možná přehlédl – staršího muže, který stojí za zábradlím.
Pohled, ze kterého zamrazí. Všechno nasvědčovalo tomu, že chce skočit. Adéla nezmatkovala. Zastavila tak, aby ho nevyplašila, zůstala v autě a jednoduše se ho zeptala, zda nepotřebuje pomoc. Muž chvíli mlčel. Pak začal mluvit. O milované manželce, kterou před časem ztratil a se ztrátou se pořád nedokáže smířit. O zdraví, které se mu rozpadlo. O bytě, který už nemá. O tom, že je teď bezdomovec a neví, jak dál. Žádný alkohol, žádné drogy. Jen čiré zoufalství člověka, který nevidí východisko.
Díky lidskému přístupu, empatii a trpělivosti se Adéle podařilo muže přesvědčit, aby přelezl zpět do bezpečí. Když pak potřebovala zavolat záchranku, zafungovala i solidarita kolemjdoucího, který celou scénu zpovzdálí sledoval a ochotně nabídl pomocnou ruku a s mužem počkal do příjezdu záchranářů.
Adéla slouží u pražské městské policie už 23 let. Dnes je zástupkyní vedoucího směny. Zažila stovky výjezdů, řešila krizové situace na tísňové lince i v hlídkovém voze. Tahle událost ale ukazuje to nejdůležitější: naše práce není jen o tabulkách, zákonech a řešení přestupků. Je to především o lidech, o vnímavosti k okolí a o tom podat pomocnou ruku v momentě, kdy se někomu hroutí celý svět.
(Pokud vy nebo někdo ve vašem okolí procházíte podobně těžkým obdobím, je tu Linka bezpečí 116 111 nebo Linka první psychické pomoci 116 123 – nonstop a zdarma.)
