Je to již nějaký pátek, kdy hlídka PMJ Praha vyjížděla do Argentinské ulice v Praze 7, kde na jedné z čerpacích stanic řádil agresivní muž pod vlivem alkoholu a drog. Ten demoloval interiér čerpací stanice, či kouřil u stojanu.
Proti agresivnímu muži nejprve zakročili taxikáři, kteří se na benzínce nacházeli. Souběžně s tím byla na místo přivolána policie.
Policisté poté muže, který se aktivně bránil, zpacifikovali. Mimo jiné tak učinili za použití taseru. Ještě předtím měl dotyčný muž napadnout jednoho ze zasahujících policistů, a to kopem. Původní agresor byl zraněn v oblasti hlavy, za což začala Generální inspekce bezpečnostních sborů stíhat právě jednoho z policistů z PMJ Praha.
Obžalovaný policista měl naopak podle obžaloby kopnout dotyčného muže do oblasti hlavy, čímž mu měl způsobit vážná zranění. To policista odmítá s tím, že jeho kop měl směřovat do oblasti ramene. Dění na čerpací stanici i následný zákrok policistů je zaznamenán několika kamerami, jejichž záznamy má soud k dispozici. Záznam z jednání muže pod vlivem OPL zveřejnila advokátní kancelář obhájce obžalovaného policisty.
Vyjádření advokáta obžalovaného policisty JUDr. Mgr. Slavomíra Hrinka:
„Můj klient je obžalován z pokusu těžkého ublížení na zdraví, které mohl způsobit svým zákrokem – kopem vůči zjevně intoxikované osobě, která předtím ničila vnitřek benzínové stanice. Jeho zákrok byl okamžitou reakcí na to, že tato intoxikovaná osoba zaútočila kopem na jeho kolegu policistu. Vyšetřujícím policejním orgánem (GIBS) byla vytýkána nepřiměřenost zákroku. Já i můj klient toto jeho jednání považujeme za přiměřené dané situaci, a tedy s přehledem splňující znaky nutné obrany. Dovolím si připomenout definici nutné obrany v trestním zákoníku – jedná o čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Nejde o nutnou obranu až v případě, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Na můj jednoduchý dotaz, co měl můj klient udělat jinak, jaký jiný přiměřený donucovací prostředek měl použit anebo jestli se měl všech donucovacích prostředku zdržet a raději vyčkat, co bude dál, jsem konkrétní odpověď od GIBS nikdy nedostal. Kritizovat je lehké, ale rozhodovat se a konat v řadu sekund je mnohem těžší. Jestli někdo vytýká nesprávné chování, pak musí i uvést jaké chování je pro danou situaci správné.
Dále je můj klient obžalován i se zneužití pravomoci úřední osoby, když následně při snaze dostat tuto osobu do poutací polohy společně s ostatními policisty použil taser, aby zamezil trvajícímu odporu této osoby. Vzhledem k tomu, že použitím taseru v tomto rozsahu zde nedošlo a ani nemohlo dojít ke zranění (a už vůbec ne k ublížení na zdraví), policejní orgán (GIBS) zde přišel s absurdní konstrukcí, že použití dle jeho názoru nepřiměřeného prostředku je trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby. I kdyby měl GIBS pravdu a skutečně se jednalo o nepřiměřené užití taseru, pak v tomto případě zcela chybí úmysl mého klienta spáchat takový trestný čin. Kdyby tato absurdní konstrukce u soudu uspěla, pak GIBS by mohl pro jakékoliv i sebemenší nepřiměřené použití donucovacích prostředků policistou při zákroku zahájit trestné stíhání pro zneužití pravomoci úřední osoby. Neumím si ani představit důsledky takového precedensu na akceschopnost policistů, kteří mají použít donucovací prostředky.
Na celém případě je navíc zarážející, že intoxikovaná osoba i přesto, že dle mého zjevně naplnila skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví resp. opilství, vůbec trestně stíhána není. Tento postup orgánů činných v trestním řízení rozhodně nepůsobí preventivně vůči tomuto druhu kriminality. Stále pevně věřím, že můj klient bude zproštěn obžaloby a že se někdo konečně začne zabývat i trestnou činností této intoxikované osoby.“
V současné době stále probíhá soud, který rozhodne o policistově vině, či nevině. Zajímavostí je, že obžalobu v tomto případu podal stejný státní zástupce, jako v případu již osvobozeného policisty Šimona Vaice…
