Možná jen nevědomost nebo soucit vedl kolemjdoucího muže k tomu, aby strážníkům neadekvátně vstoupil do probíhajícího řešení přestupku.
Tím jeho projednávání nejen narušil, ale zejména neúměrně prodloužil.
Přitom ten, kdo není na místě zákroku bezpečnostních složek přítomen od prvopočátku, nikdy nemůže znát veškeré důležité souvislosti. Zejména nemůže vědět, co zákroku předcházelo, čeho se osoba podezřelá z protiprávního jednání dopustila, nebo co je vlastně podstatou toho, co se na místě řeší.
Hlídka městské policie naštěstí celou událost zaznamenala na minikameru a v tomto případě se opět potvrdilo, jak může být záznam z minikamery důležitý pro vyvrácení nepravdivých nařčení zakročujících strážníků.
V hlavním městě je vyhláškou zakázáno žebrání na určených místech. Mezi taková místa jednoznačně patří také prostory stanic metra. Šedesátiletá cizinka si pro tuto činnost vybrala právě stanici metra Národní. Na její protiprávní jednání upozornila jedna z cestujících, která zavolala tísňovou linku pražských strážníků. Strážníkům uvedla, že dotyčnou vidí již na několikáté stanici metra, jak s kelímkem v ruce žebrá na kolemjdoucích finanční prostředky. K prověření tohoto oznámení byli na místo vysláni strážníci, kteří po příjezdu zjistili, že je oznámení pravdivé a zahájili řešení přestupku. V okamžiku kdy zjišťovali totožnost osoby, přistoupil k hlídce neznámý kolemjdoucí muž s mobilem v ruce a začal je slovně obviňovat ze šikany stařenky.
Hlídka ho opakovaně vyzvala, aby přestal vstupovat do úředního jednání, což muž nerespektoval. Přestože mají strážníci na svých uniformách služební čísla umístěna viditelně, a dotyčný si mohl pořídit záznam zákroku bezproblémově z přiměřené vzdálenosti, neučinil tak. Záznam na svůj mobilní telefon chtěl pořídit z bezprostřední blízkosti a přitom nejenže strkal ruku s telefonem před obličej strážníka, ale dokonce strážníka chytil za rameno. Bohužel ani opakovaná výzva strážníků, aby přestal zasahovat do projednávání přestupku a odstoupil do bezpečné vzdálenosti, nepomohla. Muž také bez jakéhokoliv právního titulu požadoval sdělit osobní informace o ženě, se kterou strážníci přestupek řešili. V okamžiku kdy neuspěl, začal obtěžovat ostatní cestující s žádostí o svědectví. Když opětovně neuspěl, obrátil se na tísňovou linku 158 s žádostí o pomoc, protože nabyl přesvědčení, že strážníci překročili své pravomoci. Během řešení celé situace také vytočil telefonní číslo a podprahově působil na strážníky avizováním medializace celé události. Navíc se stále zaštiťoval svojí pozicí ve spolku významném na české i mezinárodní scéně. Hlídka v souladu se zákonem nejdříve dokončila zákrok vůči osobě, která paradoxně po celou dobu o jakoukoliv pomoc přítomného muže nikterak nestála. Poté byli strážníci nuceni čekat na příjezd kolegů z Policie ČR. Hlídka Policie ČR, která se na místo dostavila, celou situaci uzavřela tak, že se strážníci ničeho nezákonného nedopustili.
Protiprávním jednáním nejen ženy, ale také muže, se bude nyní zabývat správní orgán.
Český helsinský výbor na svých webových stránkách zveřejnil tiskové prohlášení s názvem „Helsinský výbor žádá prošetření šikany strážníků“, které celou událost popisuje zcela jinak.
Vedení Městské policie hlavního města Prahy si však za profesionálním jednáním strážníků stojí. Je také zřejmé, že jednání strážníků na místě bylo přiměřené situaci a v souladu se zákonem.
Jen za prvních 7 měsíců letošního roku řešili v metropoli strážníci o 1 332 případů žebrání více než za stejnou dobu v loňském roce. Letos to bylo celkem 5 127 případů žebrání, z toho 482 v prostorách metra a 4 487 na území první městské části. Za stejné období loňského roku to bylo 3 795 případů, z toho 160 v metru a 3 520 v Praze 1.
Tiskové prohlášení Českého helsinského výboru (nezisková organizace) k celé události:
Dne 6. srpna 2019 byl člen předsednictva ČHV Rudolf Vévoda svědkem situace, kdy se dva strážníci Městské policie Praha 1 nevhodně chovali ke starší ženě – cizince, která uváděla ukrajinskou státní příslušnost (věk kolem 70 let), seděla v prostoru nástupiště metra na stanici Národní třída s šátkem a podle vysvětlení policistů žebrala. Zásah prý prováděli „na podnět občana“. Náš kolega byl svědkem toho, jak jeden z policistů (sl. č. 2070, věk cca 40 let) ženě s pocitem nadřazenosti a bez respektování cti a důstojnosti kontrolované ženy této sděluje: „Máte velký problém.“
Když chtěl chování obou strážníků zdokumentovat telefonem, aby na ně mohl následně podat stížnost, a tázal se jich na služební číslo, identitu mu odmítli sdělit – jeden z nich se záměrně otáčel k R. Vévodovi zády (sl. č. 2136) a odstrčil mu ruku se záznamovým zařízením – a začali ho od sledování úkonu odrazovat tvrzením, že svým jednáním maří úřední výkon. Zaznělo i verbální obvinění z napadení policisty (vyslovil ho policista se sl. č. 2070 a mělo se týkat druhého z dvojice). V čem údajné maření úkonu či dokonce smyšlené napadení policisty mělo spočívat, mu nesdělili. Ženě zkontrolovali dokumenty a směrem k našemu kolegovi se zjevným zadostiučiněním konstatovali, že jí mohou udělit pořádkovou pokutu až ve výši 10 tisíc Kč, protože prý „žebrání je zakázáno“.
Vzhledem k této situaci se R. Vévoda rozhodl přivolat státní policii, neboť se domníval, že se tím situace vyjasní a vyřeší. Mezitím se městští policisté, starší žena i R. Vévoda přesunuli po eskalátorech k východu z metra směrem do Spálené ulice. Přivolaná hlídka dvou státních policistů, muže a ženy, na místě vyslechla obě strany, a poté se státní policisté vyjádřili, že na chování strážníků neshledávají nic nezákonného a že jednají v mezích zákona o obecní policii. Jeden z přivolaných příslušníků státní policie (věk cca 28 let, sl. č. 30572) R. Vévodu (55 let) ovšem osočil, že se chová arogantně, protože při jednání s příslušníky Policie České republiky „má ruce v kapsách“. Příslušníci Městské policie Prahy 1 došli k závěru, že R. Vévoda svým jednáním maří úřední úkon, a proto jej ztotožnili a předvolali k podání vysvětlení. S tímto postupem městské ani státní policie zásadně a hluboce nesouhlasíme. Rudolfa Vévodu dlouhá léta známe jako mírného a klidného člověka, který konflikty ani nevyhledává, ani nevyvolává, a jeho zjevně účelové obvinění z údajného maření výkonu úředního rozhodnutí, ba dokonce z napadení policisty, považujeme za alarmující a vylhané. Podle § 6 odst. 1 až 3 zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii, jsou strážníci povinni při provádění zákroků a úkonů k plnění úkolů obecní policie dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem. Strážníci jsou také povinni poučit osoby o jejich právech, provádí-li zákrok nebo úkon spojený se zásahem do jejich práv nebo svobod, pokud to povaha a okolnosti zákroku nebo úkonu dovolují; v opačném případě je poučí okamžitě, jakmile to okolnosti dovolí.
Chování městských strážníků bylo podle svědectví R. Vévody jednoznačně v rozporu s výše uvedeným zněním zákona, když došlo opakovaně k zásahu do cti a důstojnosti nejdříve ženy a poté i svědka Rudolfa Vévody, který byl policisty slovně obviňován z arogance a dotazován např. na to, zda si na „neléčí komplexy na městské policii“, nebo mu bylo již po opuštění místa incidentu na nástupišti metra a odchodu do Spálené ulice na přímý dotaz sděleno, že nesmí kouřit kvůli blízkosti tramvajové zastávky, ani se do místa, kde je kouřit dovoleno, přesunout, „protože se incident stal tady“ (policista se sl. č. 2070), což je v rozporu s výše uvedenými fakty. Jiné osoby, které v prostoru tramvajové zastávky Národní třída ve Spálené ulici kouřily, policista přes upozornění ze strany Rudolfa Vévody ostentativně ignoroval. Toto jednání považujeme za zastrašující a zcela neadekvátní projev šikany.
Chápeme, že obecní policie musí také konat svoji činnost danou zákonem, ta však musí probíhat v rámci mezí daných zákonem. Pokud je kdokoliv svědkem toho, že zákon je policií porušován, má mít možnost bez obav ze sankcí na toto upozornit. Výše popsaný incident naznačuje, že toto pravidlo není dodržováno. Navíc se nejedná o ojedinělý případ. Obracíme se proto na nadřízené orgány Městské policie Prahy 1 a na starostu této městské části s žádostí o prošetření incidentu a sjednání spravedlnosti. Současně vyjadřujeme svůj údiv nad nedostatečnou připraveností policistů adekvátně řešit a komunikovat s osobou, která zjevně nerozumí česky a nemusí si být ani vědoma, že porušuje vyhlášku, která zakazuje na některých místech v Praze žebrat, a následnou šikanou občana, který se ženy zastal. Nezvládli-li nejméně tři ze čtyř zúčastněných policistů tuto v zásadě banální a běžnou situaci, nemůžeme si neklást otázku, jak by reagovali při zvládání situací skutečně zátěžových.
Celý incident pak svědčí i o rostoucí hostilitě a také stoupající represi i vůči starším lidem bez domova včetně cizinců, kteří mohou být v nouzi, a potřebují naopak pomoc ze strany státu.
