Dobrý den pane plukovníku, po 26 letech jste se rozhodl odejít od Policie ČR, co Vás k tomu vedlo, smím – li se ptát?
Původně jsem šel k policii s vizí celoživotního zaměstnání, byl to můj sen byl policistou, který se mi splnil. Odešel jsem z důvodu zborcení mých snah a vůle posouvat policii dál. Moje vize byla nasměrovaná jiným směrem než vize současného vedení policie. Prošel jsem si všemi úrovněmi pořádkového (uniformovaného) policisty až do nejvyššího vedení policie na Policejním prezidiu, a za posledních 7 let v Praze, během kterých jsem byl svědkem v pořadí pátému přesměrování policie, vztaženo na výměny policejních prezidentů, jsem si při poslední změně, v tomto případě zcela odlišným směrem řekl, že končím. Současná policie nemá to, co považuji za nezbytnost, což je podle mě týmová práce, loajalita k nadřízeným a sboru, řád, pořádek, poslušnost, úroveň vystupování, hrdost na sbor i uniformu a potřebnou pokoru lidem i státu. Pracoval jsem 26 let denně, ve dne v noci jsem byl policista tělem i duší, ale dospěl jsem k závěru, že při současném způsobu řízení a komunikace uvnitř sboru již nenacházím prostor dále vést své lidi v největší službě u policie, podle svého přesvědčení a zkušeností. Nechci se postavit před své lidi a prosazovat něco, s čím sám nejsem ztotožněn. Na to si svých lidí vážím natolik, že raději svůj sen, v té podobě – být policistou, ukončím. A tak se stalo ke dni 30.11.2019.
V médiích už proběhly informace o tom, kam jste se dále vydal v civilním životě. Můžete nám to zde prosím připomenout? A máte nějaké další plány do budoucna?
Nepřestanu pracovat a nedám si ani řádný oddech. Poslední pracovní den v listopadu jsem odešel z kanceláře ředitele služby pořádkové policie a první pracovní prosincový den zasedl v kabinetu docenta vysoké školy CEVRO Institutu v Praze, kde jsem nyní garantem oboru Bezpečnostní studia a vyučuji několik předmětů. Dlouhodobě taky dělám školitele doktorských studii na Fakultě bezpečnostního inženýrství VŠB-TU v Ostravě, kde jsem členem vědecké rady fakulty. Je to moje Alma Mater a proto pro tuto fakultu hodlám odvést kus práce, aby byla úspěšná, stejně tak jako pro mého zaměstnavatele VŠ CEVRO Institut.
Do budoucna bych chtěl pomoci soukromému bezpečnostnímu sektoru k tvorbě a schválení zákona o bezpečnostní činnosti. Jako policista jsem vnímal potřebu takovéto legislativy, která by stanovila, podmínky pro činnost soukromých bezpečnostních služeb vč. požadavků na jejich členy, pravomoci, oprávnění, erudici a jakýsi cechovní úřad, který by byl zárukou vývoje, jednotnosti a kontroly dodržování stanovených standardů. Tato oblast jede na provizorium v podobě zejm. živnostenského zákona, zákoníku práce a chybí ji zákon skoro 30 let. Jsem nyní členem jednoho takového bezpečnostního společenství – ČKBS (Český klub bezpečnostních služeb), díky kterému mohu na tohle téma komunikovat s MV ČR a stejně smýšlejícími politiky. V budoucnu se chci věnovat akademické činnosti a vzdělávat budoucí odborníky na bezpečnost, publikovat a třeba i prostřednictvím kompetentní politiky ovlivňovat bezpečnost v naší krásné zemi.
Jak jste prožil první týdny v civilu? Máte teď více času na své koníčky?
Jak jsem již uvedl, neměl jsem čas přemýšlet nad odchodem a litovat, cíleně jsem se začal věnovat novému zaměstnání hned první pracovní den po odchodu od policie. Mám čas na koníčky, začínám si zvykat na civilní život a věnuji se ve volném čase a o víkendech sportu, jízdě na kole, běhu, střelbě, rodině, prostě tomu všemu, na co jsem 26 let měl čas jen zcela výjimečně.
U policie jste si prošel prakticky všemi úrovněmi velení, začínal jste, jak se říká, od píky, coby řadový policista na obvodním oddělení, za což si Vás řada policistů vážila. Vzpomínáte rád na začátky u policie? Jaké to tehdy, v porevoluční době u policie bylo?
Vzpomínám. Byl to divoký západ. Nastoupil jsem do porevolučního procesu jako čerstvý policista po základní odborné přípravě. Teorie naučená v policejní škole se rychle rozplynula během první služby na ulici, tehdy v kriminálně nejzatíženější části obvodu města Ostravy. Tohle byla praktická vysoká škola policie. Policista, který si neprošel obvodním oddělením resp. službou na ulici, nemůže tvrdit, že práci policie dokonale zná. Lidé tehdy policii – jakožto předchůdce komunistické SNB, neuznávali. V Ostravě jsme v té době měli modré uniformy my mladí, starší kolegové měli stále zelené. Při provádění úkonů s lidmi, tito jednali s modrou uniformou a k zelené se hanebně obraceli zády, mysleli si, že modrá uniforma je strážník městské policie ve smíšené hlídce s policistou. Lidi nám nadávali a zákonodárci v záchvatu nové demokracie tomu přispěli navíc tím, že dosud jednání naplňující skutkovou podstavu jako trestný čin – ve zkratce „verbální útok na veřejného činitele“ shodili na přestupek. To v praxi vedlo k tomu, že policistům nadával kde kdo, a my je jen pokutovali, což je nijak neodradilo skutek opakovat. Tehdejší důvěra policie u veřejnosti byla z mého pohledu na nule. Veřejnost díky historii sboru věřila, tehdy nově vytvořené složce – Obecní policii, kdy přivolaní strážnici na zákroky v bytech a při omezení na osobní svobodě stejně nakonec přivolali nás k procesním úkonům. Byla to pro policii těžká doba, ale po těch x letech jsme si svou poctivou a důslednou práci důvěru a úctu opět získali, dokonce v minulém roce na historické maximum.
Jak se policie od té doby podle Vás změnila?
Pokročila mílovými kroky. Pamatuji, jak jsme záviděli německým a rakouským kolegům vybavení, kvalitu uniforem, techniku aj. Dnes k nám jezdí tito zahraniční kolegové a závidějí nám např. mobilní bezpečnou platformu, lokalizační a záznamové zařízení, systémy, zbraně a vyzbrojení, systém prvosledových hlídek, balistiku, uniformy aj.
Vzpomenete si na některé okamžiky, za těch 26 let služby, na které rád vzpomínáte?
Vzpomínám na přátelé v uniformě, byli jsme rodina bojující proti zlu a kriminalitě. Každý objasněný případ, zadržený pachatel na místě činu, každá akce nebo úspěšný zákrok, bylo to, co nás naplňovalo. Když bylo vykradeno více aut než obvykle, domluvili jsme se s kolegy a v době mimo službu jsme šli ven chytit pachatele. Prostě nás to bavilo a neohlíželi jsme se na to, zda to bude zaplaceno. Měl jsem pocit, že mám klapky na očích a vidím jen to, jak bránit spravedlnost a právo prostřednictvím své služby státu. Všichni policisté jsou vystavení strašné psychické zátěži, pracují v prostředí kriminálníků, bezdomovců, agresivních lidí, feťáků, podvodníků, loupežníků, zlodějů aj., to je poznamená stejně jako vojáka po válečné misi. Pak se policista vrátí domů a snaží se být otcem, manželem, přítelem v tom klasickém prostředí. Věřte, že to je těžké, takhle se „přepínat mezi prostředími“ a být normální. Vím, o čem hovořím, někteří mí kolegové to nezvládli, a proto jsem byl svědkem i velice smutných a tragických události, kdy si policista vzal život sám svou služební zbraní nebo život své rodiny. Policejní práce je krásná ale velice náročná!
Postupem času jste se vypracoval až na post Ředitele Ředitelství služby pořádkové policie, kde jste se kupříkladu velmi detailně zabýval zásahy proti aktivnímu střelci. Stál jste u zrodu prvosledových hlídek. Je podle Vás policie v současné době naplno připravena a dostatečně vybavena na amokové situace?
Ano, stál jsem u prvopočátku vzniku prvosledových hlídek, požadavků na ně, vybavení, výcvik, legislativu apod. Situace to vyžadovala a nechtěl jsem, aby policie stála opodál a přihlížela s dosavadní „barikádovou“ taktikou na to, jak aktivní (šílený) střelec usmrcuje jednu osobu za druhou viz. sídliště v bratislavském obvodě Petržalka, restaurace v Uherském Brodu aj. Policie je v současné době připravena čelit Amokovým situacím. Policie je na místě do cca 5ti minut ve městech a do cca. 10 minut v místech mimo město. Policisté mají vybavení pro svou ochranu i zbraně na to, aby byli schopni eliminovat střelce, třeba i vybaveného balistickou vestou. Policie prostřednictvím prvosledových hlídek vyplnila mezeru mezi klasickou hlídkou a zásahovou jednotkou, Dle mého názoru to byl dobrý krok! Jednou ročně od roku 2014 mají prvosledoví policisté národní cvičení v simulovaně reálných podmínkách v rámci soutěže záchranné služby Rallye Rejvíz.
Na ŘSPP jste však neřešil jen aktivní střelce. Často jste se zabýval také diváckým násilím na stadionech. Ačkoliv se naše česká hooligans scéna stále nemůže rovnat kupříkladu s polskou, nebo třeba ruskou scénou, často bývalo násilí na stadionech problém. Máme perfektně vycvičené policisty z pořádkových jednotek. Na stadionech roste počet bezpečnostních kamer, často přibývají ploty, či ostnaté dráty. Poměrně nedávno se řešilo zpřísnění trestů za nevhodné chování na stadionech. Je tohle podle Vás cesta, jak násilí ze stadionů vymýtit?
Každá proaktivní cesta je správná. Naše hooligans scéna se nemůže sice rovnat té polské nebo ruské, ale např. polská scéna se pravidelně přesouvá a odehrává v Čechách při utkáním domácí nejvyšší ligy v rámci partnerství s českou hooligans scénou (FC Baník Ostrava, SFC Opava, FK Jablonec n. Nisou aj.), nebo v rámci evropské ligy, kde pak sledujeme např. scénu hooligans CSKA Moskva, Dynama Kyjev, CZ Bělehrad, Hajduk Split aj. Na fotbalových stadionech v ČR je potřeba zavést kvalitní kamerový systém dokumentující prokazatelně protiprávní jednání konkrétních fanoušků, zavést a sjednotit kvalitní „certifikované“ pořadatelské služby a zkušenosti ověřené sekuritky, které takticky a fyzicky zabrání pronesení pyrotechniky na stadiony. V roce 2019 jsme společně s bezpečnostním manažerem LFA rozjeli společný projekt, kterému jsme říkali Road Show po stadionech nejvyšší ligy a zde jsme se cíleně setkali s pracovníky bezpečnosti stadionů, pořadateli a zejména pracovníky správních orgánů a těmto ukázali problém zvaný fotbalové násilí a organizovanost fanoušků s cílem účinně trestat takovéto jednání i v přestupkové rovině. Za tímto účelem jsme s jednou kvalitní agenturou rozjeli projekt výcviku policejního psa k rozpoznání zábavné pyrotechniky, kterou fanoušci pronášejí na stadion. Dle mého názoru je ale třeba důrazné činnosti soudů při vyměření výše postihu klubů za zákrok policie na jejich stadionu v případě, že jejich pořadatelská služba selže a na stadionu se objeví pyrotechnika nebo zákrok doslova vyprovokují členové pořadatelské služby.
Nejednou jsem v médiích, či na sociálních sítích, zahlédl záběry, podle kterých se může zdát, že část konfliktů s fanoušky vyvolávají členové bezpečnostních agentur (security). Setkal jste se s tím někdy? A jak by se toto mělo řešit? Souhlasíte s tím, že by na bezpečnost na stadionech měly dohlížet soukromé agentury a až v případě, že situaci nezvládají, požádají o pomoc policii, která čeká mimo stadion?
Ano setkal. Je zajímavé, že na jednom stadionu zakročuje už poněkolikáté policie a klub nepřijme taková opatření, aby k tomu nedocházelo. Majitel klubu je zodpovědný za bezpečnost na stadionu, k tomuto účelu má bezpečnostního manažera klubu a ten dohlíží na činnost pořadatelské služby. Pokud se chyby opakuji, policie poukáže opakovaně na chyby pořadatelské služby, nezbývá než udělit klubu pokutu disciplinárkou LFA a klub by se měl ohlédnout po jiné pořadatelské službě. Jinak se vše bude opakovat a na celý český fotbal to bude vrhat stín. Souhlasím s tím, aby prostory akce hlídala soukromá bezpečnostní služba, prověřená a s kvalitní historii. Dnes si může agenturu založit téměř kdokoliv, kdo ještě včera hlídal dveře vstupu do zábavního podniku. Policie na stadionu a vně stadionu prakticky je, ale neprovádí žádné úkony ani zákrok až do chvíle, kdy je potřeba tzn. do okamžiku, kdy pořadatelská služba není schopna zajistit při jistých okolnostech veřejný pořádek. Prakticky by se to nemělo stát, ale policie nemůže na takovou okolnost spoléhat, je nablízku a schopná sjednat pořádek a pak své nasazení vyúčtovat pořadateli sportovně kulturní akce, kde provedla zákrok.
Na sociálních sítích jste často chválil některé ze svých kolegů, ať už z ŘSPP, nebo jednotlivých Krajských ředitelství, jejichž práce jste si vážil. Nejspíš nezvládneme veřejně napsat o všech z nich, ale chtěl byste alespoň na některé z nich ze své služby vzpomenout a věnovat jim zde pár slov?
Stojím si za svými lidmi a bývalými kolegy. Pokud pracují dobře, potřebuji za to pochválit, protože si to zaslouží! Na to by neměl zapomínat žádný velitel či nadřízený takovýchto policistů.
Často diskutovaným tématem u policie je podstav příslušníků. Čím je dle Vás způsoben? A je v současné době vůbec nějaká možnost, jak doplnit stovky prázdných tabulkových míst?
V současné době je s podstavem u policie problém. Odcházejí zkušení policisté a přicházejí v podstatně menších počtech noví začínající policisté. Tím se snižuje kvalita poskytované služby veřejnosti! Aby se stal civil policistou s minimální místní a osobní znalostí, potřebuje min. 5 let praxe. V současné společnosti je těžké nalézt lidi, kteří se rozhodnou zvolit tohle zaměstnání jako celoživotní poslání. Současná společnost, školství i rodinná výchova tomu nepomáhá. Ze školních osnov postupně vypadla branná výchova, snižují se požadavky na fyzickou odolnost a kondičku, kluci nemusí chodit na vojnu, kde se naučili řád, vystupování a úctu k hodnosti i hrdost k uniformě. Dnes už to není tolik ani o financích a bonusech, i policisté jsou lidé a potřebují odpočinek, prostor na koníčky a věnovat se své rodině i výchově dětí. Policisté potřebuji načerpat síly do další práce, a ne sloužit přesčasy za nepřítomné kolegy nebo podstavy. Pokud tomu tak není, tak dělají chyby a nemohou se soustředit na práci. Chyba policisty mnohdy znamená trestní stíhání jeho samotného, nebo vážný zásah do práv a svobod občanů. Situaci by pomohlo, kdyby policisté dostávali v místě výkonu služby služební nebo chcete-li obecní byty k bydlení. Žil jsem 7 let na ubytovně, dojížděl 400 km jednou týdně za rodinou, to je řehole, věřte mi. Pokud někde chybí policisté, obec nebo město by tomu mělo jít naproti řešením bytové politiky. Pak se problém dle mého názoru výrazně zlepší. Pokud nepůjde naproti, pak by policie měla dávat policistům příplatek na bydlení.
A teď z jiného soudku. Jste střelcem SKP Ostrava a máte výkonnostní třídu Mistr. Jak vnímáte snahy o odzbrojení obyvatelstva? Přeci jen soudě podle informací z médií je většina trestných činů spáchaných se zbraní spáchána buď zbraní nelegálně drženou, případně takovou, na kterou nepotřebuje držitel zbrojní průkaz. Tedy například s plynovými pistolemi. Proč má tedy někdo snahu omezovat držení zbraní legálními držiteli?
Kdo si opatří zbraň, ten by k tomu měl mít patřičný a legální důvod. Zákon v ČR je přísný a myslím, že by se neměl měnit. Důkazem toho je, že v ČR je minimum zabití legálně drženými zbraněmi, jak správně uvádíte. Dle mého názoru, ostatně i sportovního střelce, je to stejné, jako když někdo dělá bojové sporty a je veden k tomu, že to co umí, nesmí dávat všem znát tím, že zneužívá tohoto umění při každé hospodské rvačce. Pokud k takovému selhání dojde, ten člověk musí o zbraň přijít a už ji nikdy nedostat. Zbraně mezi lidmi, to je i takový pomyslný zastrašovač pro ozbrojeného pachatele, pokud takto hrozí svou zbraní někomu, může být zastřelen zbraní občana, který se v rámci zákonného institutu nutné obrany nebo krajní nouze brání. Kdyby byly všem odebrány zbraně a ponechány jen ozbrojeným složkám, pachatel by si byl jistý převahy a síly při páchání trestných činů se zbraní v ruce.
Děkuji za rozhovor.