Byl pozdní prosincový večer. Pod plachtou tmy bdí pouze pouliční lampy a třídou prvního máje se ne neslyšně přesouvá několik stínů, těžce hendikepovaných svým nedostatečným duševním objemem. Zkušený strážce obrazovek už tuší, že se mlžná krajina jejich ducha v několika okamžicích projeví.
Záhy je jeden nebohý nákupní vozík odpojen od těch ostatních a bytostmi z nejnižších pater existence přesouván k nedalekému Mlýnskému náhonu.
Následně byl utopen ve vodě temné a téměř bez života jako samotná mysl jedinců, kteří netuše, že „spása“ už je blízko, pokračují dál ztichlým městem.
Na místo samozřejmě vyrazili břeclavští strážníci, kteří celou situaci řešili.