Vždy záleží, jak se co řekne. Jinak působí, když prohlásíte, že je země hranatá na srazu fanoušků Minecraftu a jinak na konferenci zastánců palačinky, kolem níž krouží slunce. Hláška: „Jestli je vám chladno, tak tam ještě otýpku přihodíme a přitopíme.“ zní o něco hůře v kostnické cele než v penzionu rustikálního stylu. Podobně vyznělo oznámení, které přijalo v dopoledních hodinách operační středisko přerovských strážníků.
Krátce před obědem zavolal svědek, který si skromně přál zůstat v anonymitě, že se po ulici motá jedna namyšlená slepice v černém outfitu, bez kapky sebereflexe, pokyvující hlavou do rytmu, která málem skončila pod koly. Chodí si tam, jako kdyby to osvobodila, čímž vytáčí nejen jeho, ale i ostatní.
Být to někde na rynku v malebné hanácké dědině, člověk by měl celkem jasno v tom, že hrozí kolize s žebřiňákem, nicméně ve středu města vše vyznělo jednoznačně jinak. Vzhledem k prostředí to vypadalo, že se dotyčný (a kdovíkdo ještě) dostal do sporu s odrzlou puberťačkou vyznávající emo styl a poslouchající Moji chemickou romanci. Ideální by bylo, kdyby pipeně někdo srazil hřebínek. Na místo vyjela hlídka, aby vše prověřila a případně sjednala nápravu. Přece jen je lepší konfliktům předcházet, než je pak hasit. A skutečně.
Hned po příjezdu strážníci spatřili problémistku, která si vykračovala po chodníku a natřásala se jak ananas v ovocném klobouku Dana Nekonečného. Svým provokativním chováním způsobovala, že se kolemjdoucí zastavovali a řidiči nerozjížděli. Strážníci jí několikrát jasně sdělili, že má zůstat stát, ale bylo to asi tak účinné, jako se snažit zastavit povodeň pytlíkem šípkového čaje. Slípka si z uniforem normálně nic nedělala, a když se některá z nich přiblížila, popoběhla o kus dále, až se na ní faldíky natřásaly a zaujatě zkoumala trávu. Fascinace florou se jí však stala nakonec osudnou.
Byla natolik zahleděná sama do sebe, že si nevšimla blížícího se nebezpečí. Z druhé strany k ní nečekaně přiskočila kolemjdoucí žena a zkušeně ji lapila. Následoval chvat, po němž by i vedoucí džudistického oddílu Tumpech zbledl závistí (hlava k zemi, nohy k nebi a zpět) a bylo po boji. Pak již zbývalo jen zjistit, proč ta slepice pobíhá po ulici a jak se tam dostala. Neuplynulo ani deset minut a bylo to jasné.
Vzpurný kur s geny dravých raptorů utekl ze zahrady nedaleké fary, aby se stal pozemním vládcem městských holubů, strak a kosů. Nebo si alespoň zobnul něčeho nového. Smůla. Zakrátko si slepici převzala příslušná chovatelka a s náležitou promluvou a pokáráním ji odnesla zpět.
Foto: MP Přerov
