To, že uniforma není štít, za který se může kdokoliv schovat, dokázala dvojice strážníků v době osobního volna.
V prvním případě byl strážník donucen použít hmaty a chvaty v metru během své cesty do služby. Druhý strážník se střetl s agresorem naopak cestou domů, když si chtěl koupit něco k jídlu.
Vestibul stanice metra Dejvická si pro svoje opilecké řádění vybral čtyřiatřicetiletý muž. Pokřikoval vulgární výrazy na ostatní cestující, neměl zakryté dýchací cesty a vše podtrhl močením na podlahu nástupiště. K jeho smůle byl jedním z cestujících také strážník, kterému do začátku denní směny zbývalo ještě několik desítek minut. I přesto se rozhodl situaci řešit a prokázal svojí příslušnost k městské policii. Opilec zareagoval výhružkami a agresivními gesty, které neváhal stupňovat až do bodu, kdy byl strážník donucen použít hmatů a chvatů. Znehybněného 34letého agresora si následně převzala uniformovaná hlídka.
Podobně „veselou“ cestu, tentokrát ze zaměstnání, zažil strážník na Praze 2. Po ukončení denní směny se rozhodl doplnit energii v provozovně rychlého občerstvení v Jugoslávské ulici. Před jeho očima jiný návštěvník napadl obsluhu prodejny. Jednoho z pracovníků srazil na zem, druhého se pokusil udeřit pěstí do hlavy. Strážník začal okamžitě jednat. Průkaz městské policie zapůsobil na 34letého agresora jako pověstný červený hadr na býka, počastoval strážníka několika vulgaritami a udeřil jej čelem do obličeje. Reakce zautomatizovaná výcvikem v podobě hmatů a chvatů na sebe nenechala dlouho čekat. Přivolaní kolegové ze státní policie si pak o několik minut později převzali učebnicově znehybněného agresora.
