„Šmarjá, pane strážmistr, dyť vona tam leží mrtvola.“ Těmito slovy (doplněnými o náležité křižování rychlostí člunku automatického tkalcovského stavu) začalo jedno mrazivé ráno před více než sto lety vyšetřování ošklivého loupežného mordu. Jelikož se historie leckdy opakuje, zastavila současná ramena zákona mladá žena a celá vyděšená se podělila obdobné podezření. Uvedla, že před nedalekou školou zahlédla ležet u přechodu pro chodce zabalenou mrtvolu.
Vzhledem k tomu, že takové prohlášení je více než závažné, spojili se strážníci s operačním střediskem a pospíšili si na místo nálezu. Mimochodem, být to v zámoří, neslo by se éterem tajemné a náležitě drsné: „podezření na deset padesát čtyři, deset sedmdesát šest, ozvu se na deset dvacet čtyři, nechte mi koblihu“. Když hlídka během pár okamžiků přichvátala, skutečně spatřila na blednoucím podzimním pažitu, mezi pomalu tlejícími ostatky listoví, jakýsi subjekt lidského tvaru zabalený do černé folie, navíc v oblasti pseudokrku opatřený sice apartní, leč amatérskou oprátkou. V podstatě šlo o jistou formu tradiční mumifikace za užití netradičních moderních materiálů. Kdeže jsou ty doby, kdy se používaly v medu máčené obvazy.
Pravda, tělo netto by bylo poněkud lehké a subtilní, ale to bývají i zmiňované mumie. Nakouknutím pod obal se strážníkům potvrdila skutečnost, že se uvnitř neskrývá ani faraon, ani nehybná modelka z Viktoriina tajemství či druhá vicemiss Miss špejle, ale přiměřeně zdařilá skulptura z prázdných plastových lahví. Strážníci zkusmo kontaktovali pracovníky nedaleké školy, aby ověřili, zda se náhodou nejedná o poněkud morbidní umělecké protestní dílo spojené s plánovanou stávkou, leč vzdělávací instituce neměla s nálezem nic společného.
Jelikož se nepodařilo najít hrdého autora, nezbylo hlídce nic jiného, než ve vší úctě k zesnulým lahvím „tělo“ popadnout a pietně transportovat na místo posledního odpočinku v podobě žluté rodové hrobky, kde bude čekat na znovuzrození v příštím životě. RIP – recycle in peace.
Foto: MP Přerov
