Jedněm vadí. Jiní je litují. Někteří jim i aktivně pomáhají. Další je nevnímají, berou je jako nedílnou a někdy i nechtěnou součást ulic v metropoli.
Ano, mluvíme o lidech bez domova nebo také bez přístřeší, velmi často se jim prostě říká bezdomovci. Než je odsoudíme, je dobré si uvědomit, že ne všichni se dostali na ulici vlastní vinou. Možná ještě jednu skupinu nesmíme opomenout … a to uživatelé drog. Někdy samostatné skupenství lidí, mnohdy ale součást právě komunity lidí bez domova. Ať tak nebo tak, jedno mají společné – ulice se stala jejich domovem.
A teď jsme tady my, strážníci. My, kteří máme dohlížet na pořádek a bezpečnost v ulicích, řešit problémy spojené s životem ve městě. Ve městě, které je metropolí nabízející nejen množství pracovních příležitostí, ale také prostoru k dalšímu společenskému vyžití. Město, kam v „běžné době“ přijíždí velké množství návštěvníků, ale také osob, které mohou profitovat právě z té velké kumulace lidí …
Denně se s nimi potkáváme, některé za ta léta osobně známe. Každou zimu je pravidelně kontrolujeme na „jejich místech“, nabízíme jim zprostředkování pomoci, ať už v podobě noclehu či dalších rad. Pomoci můžete ale jen tomu, kdo o vaši pomoc stojí. To platí nejen v případě této specifické komunity. Denně s nimi také řešíme problémy, které svým životním stylem způsobují, a znesnadňují tak život majoritní části společnosti.
Jaké máme vlastně možnosti? Podle legislativy ty snad již známé „tři způsoby“ – domluva, pokud ta nepostačí, pokuta, nebo oznámení správnímu orgánu. Tedy stejné, jako v případě jakéhokoli jiného přestupce. Jenže … jedná se většinou o nemajetné lidi, kteří mají mnohdy obrovské dluhy. V případě pokuty ji nikdy nejsou schopni na místě uhradit, porušení by se pak automaticky postupovala správnímu orgánu. Jaká je pak samotná vymahatelnost těchto pokut, je ale otázkou… A navíc, pokud by se někomu z nich podařilo dostat zpět, do normálního života, můžou ho zanedlouho po první výplatě dostihnout všechny možné exekuce a poslat ho zpátky na dno.
V těchto případech tedy nastupuje osobní přístup a zdravý selský rozum. Záleží na konkrétním protiprávním jednání. Většinou to končí úklidem konkrétního místa a tzv. „vykázáním“.
Bezdomovectví je celospolečenský sociální problém, který se netýká jen Prahy a který strážníci na ulicích nevyřeší. Musí se s ním ale vždy nějak „poprat“, tak aby zjednali nápravu a při tom vzali v potaz jejich životní situaci. Kvalifikovaný odhad uvádí, že se v metropoli pohybuje něco mezi 3,5 až 4 tisíci lidmi bez domova.
Někdy by bylo fajn, kdyby se každý z nás aspoň na chvíli v duchu zkusil převléci do uniformy a představil by si, jak by daný problém řešil on…
