Některé výjezdy našich strážníků by si zasloužily zfilmování, i když hlavním aktérům filmování nejde. Předstírat vlastní smrt úspěšně lze. Takové případy už i v České republice nastaly. Náš hlavní hrdina zkusil tuto plzeňskou laťku ale rovnou překonat. A zemřel hned dvakrát. I osoby lékařskou vědou nepolíbené už tuší, že tady mu ta matematika prostě nevychází. Pokud by nešlo o vyznavače budhismu. Nešlo. Šlo o občana Rumunska.
Ten se do pozornosti strážníků dostal tím, že se v opilosti pokusil si najmout taxi. Vzhledem k jeho lihem živenému plameni temperamentu jej ale řidič dopravního prostředku odmítal svézt. Rozčilený zákazník pak svou zlost ventiloval nejprve na řidiče, kterého zahrnul nadávkami převážně v mateřštině. Řidiče tím sice ochudil o obsah sdělení, ale podle tónu si obsah domyslet šlo. Poté zasypal údery i jeho vozidlo.
S hlídkou strážníků po dramatické rozmluvě odmítal cokoliv řešit, dál si trval na tom, že prostě pojede. Strážníci v principu nebyli vůbec proti této myšlence. I cesta na záchytnou stanici je konec konců jízda. Zvlášť když klient nadýchá přes 2,23 promile.
Muž si mezitím krátil čekání fantazírováním o právním zástupci a pak zničehonic zemřel. Uveďme si tuto větu na pravou míru. Za takhle odbytý výkon podání vlastního úmrtí by jej vypískala nejedna porota talentové soutěže, ale tohle bylo dost bídné i na školní besídku hodně speciální školy.
Zvlášť poté, co hlavní aktér vyskočil na nohy ve chvíli, kdy na místo dorazila sanitka. Strážníci bohu děkovali alespoň za to, že ze zmrtvýchvstání nedělal drahoty celé tři dny a nezaložil na tom celé nové náboženství.
Zázrak vzkříšení opilému cizinci ovšem vydržel jen do doby, než si uvědomil, že jde sice o sanitní vůz, ale přesto vůz městské policie určený k převozu opilců na záchytnou stanici. V tu ránu zapomněl na to, že se před chvílí úspěšně reinkarnoval a pokusil se vlastní smrt předstírat podruhé.
Vzhledem k tomu, že zemřít dvakrát po sobě je z medicínského hlediska velmi zajímavé až krajně raritní, strážníci jej promptně sbalili jako kočovný tábor a vyrazili směr záchytná stanice. To proto, aby tento zázrak spatřil lékař na vlastní oči a dosvědčil tím případně jeho pravost a možnost Pardubic ucházet se o statut poutního místa.
Jenže lékař na záchytné stanici konstatoval, že nápor poutníků na třídě Míru se zatím odkládá. Přivezený muž byl nejen živ a zdráv, ale též schopen pobytu ve zdejších lázních střízlivosti a po návratu do stavu jasného vědomí zaplatit na místě pokutu. A tak se také druhého dne stalo.
