Vrcholná událost OCR (obstacle course racing) sezóny se tento rok navrátila do pouštního dějiště v Al Wathba ve Spojených arabských emirátech. Mistroství světa ve Spartan, konající se od 8. – 10. prosince mezi písečnými dunami podél pouštní oázy, ovládl a sparťanskou nesmrtelnost získal náš policista, člen zásahové jednotky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, který dokonale vybalancoval sílu a vytrvalost v tomto adrenalinovém dobrodružství.
A jak se mu podařilo uspět v takto náročném závodě?
„Celý závod je mimo jiné náročný v tom, v jaké době se běží. Je totiž prosinec a člověk má v nohou celou sezónu závodění a už by chtěl spíš odpočívat, jenže namísto odpočinku, je potřeba ještě odběhat několik těžkých tréninků a hlavně udržet zdraví, což je na podzim náročné. Další věcí jsou samotné podmínky, člověk ze zasněžené krajiny přicestuje do pouště, kde je 30 stupňů. Dobré je, že ty podmínky mají všichni podobné, takže je to o tom, kdo se s tím nejlépe srovná a má silnější psychiku v takových podmínkách závodit. Já jsem do Abu Dhabi odjížděl s tím, že mám dobrou formu a věřil jsem, že můžu bojovat o příčky nejvyšší. Určitě jsem ale s takovými pocity neodjížděl jediný, navíc jsem s hodně soupeři například z USA, Kanady a Mexika ještě nezávodil, takže až závod ukázal, kdo na tom, jak je.“
Pavel začal hlavním závodem v pátek 8. prosince, závod na 3K, který měl letos na Mistrovství světa premiéru. Běh v písku, překonávání překážek, laserová pistole. To vše na něho v závodu čekalo. Na jeho konci získal stříbrnou medaili.
„Tenhle závod byl to hlavní, proč jsem do Abu Dhabi letěl. Byla to nejprestižnější disciplína, každý chtěl uspět. Průběh byl takový, že na startu začínalo 37 mužů, kteří se do závodu museli kvalifikovat na vybraných závodech (mistrovství Evropy, mistrovství USA, atd.) Nejprve každý běžel dva rozběhy, ze kterých postoupilo do finále 12 nejlepších. Rozběhy byly na jedno kolo, které mělo 1,3 km. Finále už bylo na kola 3, takže celkem skoro 4 finálové kilometry. Závod jsem rozběhl takticky pomaleji a věděl jsem, že rozhodovat se bude až ve druhém a třetím kole. Od druhého kola jsem zkoušel tempo stupňovat a průběžně jsem se dostal na druhé místo. V závěru závodu bylo nošení sandbagu, kde jsem se cítil v každém kole silný, tak jsem zkusil ještě zabojovat a doběhnout první místo. To se mi podařilo a na závěrečné překážky jdu bok po boku s Veejay Jonesem. On však závěr na překážkách zvládne lépe a já dobíhám na 2. místě. Jsem maximálně spokojený a beru to určitě jako svůj nejlepší výsledek, který ve své sportovní kariéře mám.“
Druhý den pokračoval závodem na 21K, který byl plný písečných dun a extrémního tepla, se kterým se ti nejlepší prali 2 hodiny. Pavel ho dokončil na velmi cenném 5. místě.
„Do závodu jsem šel s tím, že už mám splněno z předešlého dne a zkusím si závod užít. Věděl jsem, že soupeři na tak dlouhý závod jsou na tom lépe než já. Připravoval jsem se spíše na 3 km a ne na 21 :-). Od začátku jsem držel konstantní tempo a postupně jsem se propracoval z možná dvacátého místa až na celkové 5. místo v cíli. V samotném závěru jsem udělal chybu, kdy jsem netrefil oštěpem terč a na trestném kole jsem přišel o čtvrté místo. I tak pro mě bylo 5. místo velkým překvapením, protože jsem za sebou nechal mnoho výborných závodníků.“
Další úspěch pak slavil o den později, kdy mohli se svým týmem slyšet českou hymnu na nejvyšším stupni vítězů. Zlato totiž vybojovali v závěrečné disciplíně, kterou byla štafeta.
„Byl to neskutečný fofr. Podařilo se nám předvést skvělý výkon. Tým byl složený z jedné ženy a dvou mužů. Každý běžel jedno kolo, stejné jako při závodě 3K, takže nějakých 1,3 km. Já jsem štafetu přebíral do posledního úseku na průběžném 1. místě, protože moji spoluzávodníci, na svých úsecích předvedli famózní výkony. Při poslední předávce už jsem věřil, že když neudělám chybu, tak se na pořadí nic měnit nebude. Vše klaplo a bereme vítězství. Týmový úspěch je pro mě vždy něco výjimečného, protože sdílená radost, je vždy mnohem silnější. Při vyhlašování vítězů jsme si poslechli českou hymnu a byl jsem opravdu hrdý na to, slyšet naši hymnu a vidět českou vlajku kdesi v poušti tisíce kilometrů od domova :-)“
Foto: Policie ČR
