Nazývaný také Special Operation Group byl založen v reakci na útoky 11. září 2001 a vzniklé poptávce po plnění specifických úkolů. Speciální skupina, která později dostala jméno SOG, vznikla při vojenské policii 1. srpna 2002. Takzvané Pohotovostní oddělení VP Praha mělo tabulkově 26 míst a jeho členové byli především lidé od zásahových jednotek policie. Oficiálně působila jednotka od září roku 2004.
Jednotka měla zpočátku oficiální podporu tehdejšího ministra obrany za ČSSD Tvrdíka. Ten jim tehdy (podle informací, co jsem se dočetl) zřejmě umožnil nakoupit výzbroj a výstroj, kterou jen chtěli. Jednotka na sebe upozornila zajišťováním bezpečnosti při summitu Nato v Praze.
„V lednu 2003 jsme dostali první zahraniční úkol. Do Kábulu měla letět delegace ministerstva průmyslu a obchodu. Šlo asi o 35 lidí. Tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík rozhodl, že se o to postará vojenská policie,“ vypráví Milan. „Řekli nám to pouhých deset dnů před odletem. Všechno jsme to nakonec nějak zvládli. Potřebovali jsme ale průkazy. Říkali jsme si, že na nich musí být jednoduchý název, v angličtině a složený ze tří písmen. A tak vznikl SOG – Special Operations Group,“ uvedl příslušník SOGu
Operační pohotovost jednotky k zásahu představovala pouhých několik hodin. Veškerá potřebná výstroj, výzbroj a materiál včetně potravin nutných pro týdenní působení jednotky kdekoliv ve světě, byly neustále sbaleny a připraveny k transportu.
S přepravou skupiny na místo určení by neměly být větší problémy. Nic na tom nemění skutečnost, že letectvo naší armády nemá k dispozici letoun pro přepravu rozměrnější techniky na strategické vzdálenosti. V případě únosu by byla situace řešena tak, že zásahovou skupinu s výzbrojí a potřebným vybavením by do Iráku přepravil armádní letoun Tu-154. Potřebná automobilová technika by se pak prostě pronajala až na místě. Podle vojáků ze SOG by to mělo dokonce tu výhodu, že skupina by při přepravě v místě zásahu budila menší pozornost.
