logo

ROZHOVOR s Policejním prezidentem Tomášem Tuhým

pha msk olk zlk jhm pak khk vys lbk jhc ulk kvk plk pha stc

Policie České republiky se těší největší důvěře občanů v novodobé historii. Podle agentury STEM důvěřovalo v prvním pololetí roku 2017 české policii 65% dotázaných lidí. Jak uvedla sama agentura, je to nejvyšší číslo od roku 1993. Policejní prezident má za to, že je to především díky dobře odváděné práci ze strany řadových policistů. U policie slouží dnešní policejní prezident genmjr. Mgr. Bc. Tomáš Tuhý již od roku 1991. Pochází z Moravskoslezského kraje, kde také nastoupil k policii. Kde přesně začínal, jak na tyto doby vzpomíná, kde obvykle tráví Vánoce a jak je na tom s volným časem, jsme se ho zeptali v rozhovoru.

Pane prezidente, u policie sloužíte úctyhodných 26 let, vzpomenete si na své začátky?
Pocházím z Moravskoslezského kraje, a tam jsem i začínal. Má první policejní role byla na Obvodním oddělení ve Městě Albrechtice. Tehdy to bylo jedno z oddělení s největším „rajonem“. Počtově to byl ten klasický formát 14 + 2, takže spousta starších policistů. V tehdejší době nenastupovalo k policii mnoho lidí, byl jsem tam takový benjamínek.

Když porovnáte tehdejší podmínky u policie s dnešními. Naleznete velké rozdíly? Například co se týká výbavy, zda probíhala služba nějak jinak, zda byly jiné možnosti uplatnění u policie a podobně?
Podmínky se samozřejmě mění zejména dobou a technickými možnostmi, které přináší. Tehdy se jezdilo ve škodovkách a žigulících, byl jeden typ zbraní, těch technických prostředků pro výkon služby bylo minimum. Když na to vzpomínám, tak našim hlavním vybavením byla brašna, ve které byly veškeré nezbytné pomůcky pro výkon služby. Dnes jsme se posunuli do moderních taktických vest, jsou samozřejmě modernizované uniformy, dále se můžeme podívat na vozový park, který je přizpůsoben výkonu služby, ať už co se týká světelných doplňků, či lokalizačních zařízení, zastavovacích pásů a podobně. To jsou věci, které přinesla doba a také bezpečnostní situace.

Vzpomenete si, co Vás vedlo k tomu „stát se policistou“? Chtěl jste být policistou už jako dítě?
Už jako dítě jsem se inspiroval těmi hrdiny, které člověk vidí v různých filmech a seriálech. V mém případě už to v dětství rozdělovala i ta klasická dětská hra na četníky a zloděje. Už v dětském věku jsem se rozhodl, že by pro mě bylo povolání policisty splněným snem. Za tím jsem šel a ten názor jsem nezměnil do současné doby. Je to profese, kterou jsem chtěl dělat, a určitě mě v tomto směru naplňuje.

V letošním roce byla spuštěna Vaše osobní facebooková stránka. Píše Vám hodně lidí? Vzpomenete si na nějaký vzkaz, který Vás potěšil?
Facebooková stránka je věc, nad kterou jsme dlouho uvažovali, zda ji zřídit, nebo ne. Museli jsme se přizpůsobit novým trendům. V dnešní době jsou sociální sítě skvělým kanálem k předávání informací. Každá mince má ale dvě strany. Určitě se zde objevují pozitivní reakce a je to také prostor pro to, abychom mohli velmi otevřeně a bez jakýchkoliv úprav zveřejnit, co se v policii odehrává. Nemůžeme se dnes spoléhat jen na roli médií, protože zde se někdy velmi těžce daří prosazovat dobrou práci policie, případně se mohou objevovat informace někdy ve zkreslené formě. Těch vzkazů chodí velké množství, reakcí je také velká spousta. Mě určitě potěší reakce, které jdou přímo od řadových policistů, kteří vnímají, že se za poslední čtyři roky policie zmodernizovala. Máme také v řadě věcí velké rezervy, což přiznáváme, ale rozhodně to není dáno tím, že by současné vedení nebylo schopno tyto věci prosazovat. Každý projekt potřebuje svůj čas na realizaci, protože rozpočet je takový, jaký nám ho přidělí stát. Já osobně bych očekával, že stát bude do bezpečnosti investovat daleko více. V komunikaci na sociálních sítích, na kterou se ptáte, jsou pochopitelně i negativní reakce. Já se snažím právě touto cestou, tedy komunikací na sociálních sítích, ale také cestou přímých setkání, kritické postřehy a názory diskutovat s těmi, kterých se bezprostředně týkají a hledat pro každou vzniklou situaci řešení. Je ale otázkou, jestli ten, kdo takovouto kritiku píše, je vůbec ochoten se na dané téma bavit. Mnohdy jsou to reakce, které se nechávají strhnout osobním emočním zainteresováním osoby v problému a tam už je ten prostor pro vzájemné pochopení často minimální. Všechno také nelze řešit cestou sociálních sítí. Každopádně dnes hodnotím zavedení facebookových stránek, ať už mé osobní, nebo té Policie České republiky, jako moderní krok, kterým se přibližujeme veřejnosti. To, že tam budou přicházet negativní reakce i v budoucnu, je normální a patří to k demokracii a svobodě, které si musíme vážit.

Mluvil jste o tom, že Vám píšou řadoví policisté. Osobně jsem viděl, kupříkladu při návštěvě Iráku, že jste si vyhranil nějaký čas na osobní setkání s policisty, se kterými jste si chtěl popovídat sám. Děláte to poměrně často. Jak tyto rozhovory vnímáte?
Podstatou těchto mých setkání s řadovými policisty je získávat pravdivou zpětnou vazbu, kterou nezískám jiným způsobem, než při osobním setkání. Kdybych spoléhal jen na informace od jejich velitelů a nadřízených, nikam bych nemohl Policii České republiky posouvat. Každý velitel chce mít přece vše v pořádku a někdy se může stát, že člověk v mé pozici dostává informace tak, že neodpovídají úplně realitě. Zda je tento můj přístup pozitivní, to ať posoudí každý policista sám. Většinou, když se na mě policisté obrátí s nějakým problémem, tak se ho snažím řešit. Stejně tak se snažím tyto informace přenášet i do struktury nižšího managementu, tedy například mezi krajské ředitele, nebo mezi vedoucí těch příslušných územních odborů, aby také oni byli připraveni, a skutečně naslouchali kolegům z přímého výkonu. Ne vše je možné zrealizovat hned, ale pokud zjistím, že se jedná o věci, které se mohly řešit dávno, a jde jen o neochotu se problémem zabývat, tak chci, aby se vše řešilo ihned. Důležitá je vždy ta ochota naslouchat jeden druhému a snažit se vnímat problémy, které trápí zejména ty naše policisty v přímém výkonu služby. My máme zase za úkol řešit následné věci, nebo úkoly, které jsou koncepčního charakteru. Na druhou stranu je potřeba, aby naši policisté byli zodpovědní a loajální vůči svým nadřízeným. Nemohou samozřejmě obcházet některé postupy. Jsem ale vděčný za každou reakci, kterou od policistů dostanu.

Jak to máte s volným časem? Ono to asi není o jednom, nebo o dvou policistech, kteří se Vám ozvou. Jistě jich je daleko více.
Můj volný čas se rovná nule. Myslím si, že každý policejní prezident, který tady byl, a který tady bude, a zažije to, co sebou nese tato pozice, tak na vlastní kůži pozná, že volný čas je nulový. Pokud to chce člověk dělat správně a věnovat se tomu naplno, trpí nejbližší okolí, rodina a blízcí. Už vůbec pak není možnost se věnovat jakýmkoliv koníčkům, nebo zábavám. To rozhodně v této, ale i ostatních vysokých funkcích, nejde. Je to jistá daň, kterou člověk musí přijmout, nebo tuto práci nedělat. Já tuto pozici beru opravdu jako poslání a jsem si vědom, že každá tato vysoká funkce má svůj omezený časový mandát, protože ji nelze v takovém nasazení vykonávat donekonečna.

Jak vnímala Vaše rodina fakt, že jste se stal policejním prezidentem?
Určitě to vždy na rodinu dopadá. Jak jsem již naznačil, vše má svoje světlé a stinné stránky. Jsou případy a situace, díky kterým na mě lidé reagují pozitivně, ale pochopitelně přicházejí i momenty, kdy lidé přisuzují policejnímu prezidentovi, troufám si říci až neoprávněně, některé věci, za které nemůže. Na to se tak úplně zvyknout nedá. Možná někdo, kdo se v mediálních vodách pohybuje denně, tak již proti těmto tlakům otupěl a nevnímá je, ale já zatím vše velmi pozorně vnímám a pociťuji, takže je to pro mě i rodinu někdy těžké. Jednou jsem si ale tuto práci zvolil a rodina za mnou stojí a podporuje mne, za což jsem jí velmi vděčný.

Tušíte, kde budete trávit letošní Vánoce? Budete s rodinou? Určitě už Vás někdy na Vánoce „postihla“ služba, vzpomínáte si na to?
Do novoročních přání, která si zásadně píši sám, dávám vždy určitý odkaz a poděkování, ale také přání toho, aby každý kdo může, byl s rodinou. Já jsem se vždy, nejen v roli policejního prezidenta, snažil využít vánoční čas také k tomu, abych podpořil i ty, kteří slouží a jsou v aktivní službě. Když jsem byl krajským nebo okresním ředitelem, snažil jsem se kontaktovat i v průběhu Štědrého dne policisty ve výkonu, popřát jim hezké svátky a poděkovat jim za jejich službu. Neznamená to, že s nimi trávím štědrovečerní večeři, ale v průběhu tohoto dne jsme byli vždy ve spojení, aby věděli, že si vážím jejich práce a vím, že někteří nemohou být s rodinou. Další aktivita, kterou v tomto čase mám a vnímám ji jako tradiční, je jedna z akcí na severní Moravě. Zde působí skupina lidí okolo policejní asociace, kteří se angažují směrem k dětským domovům. Takže i zde jsem velmi aktivní a podporuji předávání dárků dětem z dětských domovů, které probíhá na Štědrý den. Je to akce, která má pro mě velký smysl.

Občas čtu názory některých lidí o tom, že by zrušili kupříkladu tiskové oddělení na policejním prezidiu, případně některá jiná oddělení. Jak toto vnímáte Vy?
Vždy, když se objeví takový názor na rušení některých pozic u policie, které nesouvisí s přímým výkonem, říkám, že výkon služby sám o sobě může fungovat za předpokladu, že jsou pro něj vytvářeny podmínky. A ty podmínky nevytváří jeden policejní prezident, nebo jeho přímí podřízení. Administrativu a mnoho další práce, která zajišťuje chod organizace, musí dělat také lidé. Když se v roce 2010 výrazně snižovaly tabulky, protože někdo rozhodl o tom, že jsou na prezidiu a na úřadech nadbyteční lidé, fakticky to dopadalo na celý systém a nastal problém u podpůrných činností. Policie byla omezena. Jenom dobrá práce z výkonu služby nám neudělá ten dobrý celkový výsledek. A pokud se ptáte na tiskové oddělení, mohu k tomu říct, že žijeme ve světě takzvané mediokracie. Tomu, co se napíše, lidé věří. A jestliže policie nebude mít ve své struktuře schopné lidi, kteří budou umět vytvářet reálné informace z policejního prostředí a dostávat je do médií, a zároveň vytvářet přirozený tlak na to, aby i ty pozitivní informace byly předkládány veřejnosti, tak můžeme jednoho krásného dne dospět k tomu, že bude policie skloňována pouze ve zprávách, které budou popisovat, co se stalo při dopravní nehodě policejního vozu, nebo při projednávání přestupku, ale že nebudeme umět oslovit veřejnost s tím, co fakticky dělá. A činností, které musíme odpracovat je opravdu velké množství. Často se při besedách s občany, nebo třeba se starosty setkávám s tím, že když jim jmenuji všechny konkrétní činnosti, kterými se Policie ČR zabývá, tak jsou v šoku z toho, co vše v dnešní době máme na starosti. Většinová osobní zkušenost veřejnosti s policií je pouze při projednávání přestupku, nebo když se jim stane nějaká nepříjemná událost. Proto zastávám názor, že se bez těch podpůrných činností, jaké vykonává kupříkladu tiskový odbor, prostě neobejdeme.

Co se týká servisování služebních vozidel, vypadá to, že má policie v tomto směru značné nedostatky. Máte do budoucna nějakou vizi? Nebyl by kupříkladu možný operativní leasing?
Jak říkáte správně, tato oblast je pro nás skutečně nedotažená a máme v ní ještě velkou rezervu, která se nám nepodařila za poslední čtyři roky prosadit. Je třeba to vnímat ve dvou rovinách. Krajská policejní ředitelství hospodaří a servisují vozidla samostatně. Větší problém je tady v Praze, kde to bylo nasmlouváno cestou Zařízení služeb Ministerstva vnitra a my dlouhodobě usilujeme o to, aby byl tento formát posílen, ať už personálně, nebo samozřejmě organizačně. Jsem přesvědčen o tom, že pokud bychom v budoucnu dostali šanci si ty věci zabezpečovat s finančním limitem sami, budeme umět to možná umět efektivněji. A jedna z cest, kterou nevylučuji, je v budoucnu využít formu určitých leasingů a nasmlouvaných servisů. Už nyní jsme formu nasmlouvání některých služeb praktikovali u dvou krajů, konkrétně to byly Středočeský kraj a hlavní město Praha, kde si myslím, že se ta úroveň lehce zlepšila. Rozhodně s tím ale stále nejsme spokojeni. I v budoucnu budeme toto téma znovu otevírat a snažit se ho řešit.

S tím tak trochu souvisí i to, že si policisté na některých útvarech stěžují na problém se služebními vozy. Ať je to kupříkladu pražské Oddělení dopravních nehod, nebo například Cizinecká policie, kde ta auta chybí, nebo případně jsou zastaralá. Auta se musí půjčovat odjinud. Máte v tomto směru nějaké plány do budoucna?
Pokud sledujete tu situaci v policii delší dobu, tak si jistě vzpomenete, že když jsem se stal policejním prezidentem, tak jsem byl zděšen tím, že v podstatě na nákupy vozidel nebyly připraveny v rozpočtu žádné finanční prostředky, a to proto, že zde byla historicky nakupována vozidla ve velkém projektu. Pak byl samozřejmě trvalý vliv na obměnu ořezán a ta ekonomika byla v tomto ohledu velmi slabá. My jsme se snažili v prvních dvou letech hledat řešení. Ať už to bylo například cestou evropských fondů, kdy jsme se snažili do výkonu dostat vozidla z evropských peněz. Mezitím jsme i díky podpoře z ministerstva vnitra připravili program, jehož rezerva byla uplatněna do nákupu nových vozidel. Začali jsme vytvářet první policejní speciály, které mají jisté nadstandardy. Tam se zainvestovala první část. Samozřejmě to nepokrylo celou díru, která v této oblasti vznikla. Pouze jsme se přiblížili k nějakému procentu, které nás na nějakou dobu zachránilo. Do budoucna potřebujeme pokračovat větší investicí do obměny vozového parku, a to nejen ve standardním formátu běžných vozidel, která vidíme na ulici, ale potřebujeme nakupovat i vozidla pro speciální útvary, které se zaobírají speciálními problematikami. Tady cílíme jednoznačně na zvláštní projekty, které by nás měly někam posunout. S těmi vozidly pro pražskou dopravní policii.. tam jsem to nejprve řešil zápůjčkou, protože situace byla neúnosná, mimochodem také proto, že Praha nebyla a nemohla být dotčena tím evropským projektem. V tomto ohledu je zde ale dobrá zpráva. V tuto chvíli už je uzavřena veřejná soutěž a kolegové z pražské policie se dočkají pro službu dopravní policie nových vozidel. Na to už jsme finanční prostředky vyčlenili a myslím si, že ta částečná obměna zde nastane velmi brzy. Stejně tak se připravuje nová rámcová soutěž, kterou má v tuto chvíli na starosti ministerstvo vnitra. Jde o rámcovou zakázku, která je na čtyři roky, a která je většího rozsahu tak, aby pokryla větší obměnu nejen „pomalovaných“ vozidel, ale i vozidel v civilním provedení a vozidel pro speciální služby, či pro logistické útvary.

Obecně se tedy dá říci, že by policie potřebovala více finančních prostředků na techniku?
Jednoznačně. My samozřejmě můžeme pouze udržovat ten stávající trend, že budeme stále obměňovat starší techniku, a ono to nějak fungovat bude. Zde ale musíme upozornit na jednu zásadní věc. Mění se bezpečnostní klima v Evropě, mění se bezpečnostní klima ve světě, vznikají nové potřeby policejních aktivit a s tím souvisí samozřejmě i modernizace techniky. Jestli dnes máme terorismus na dosah, protože některé okolní státy už si teroristické útoky v reálu zažily, tak Česká republika nemůže v tomto směru zaostávat a musí být připravena efektivně reagovat a řešit různé mimořádné situace. Je potřeba našim policistům v dostatečné míře nakoupit ochranné prostředky, modernizovat zbraňové systémy, nakoupit technické prostředky, které jsou účinné v boji proti terorismu, ale také prostředky, které souvisí s těmi následnými činnostmi po teroristických útocích. Ať už jsou to nové technologie, nebo nové podpůrné prostředky, které jsou běžně využívané pro určité vytváření míst, kde se soustřeďují lidé postižení tou událostí. Nehledě na to, že dnešní policisté jsou velmi často, na základě rozhodnutí vlády, vysíláni do zahraničních misí. Tato zkušenost byla historicky pouze v minimální míře a já jsem zrovna dnes (v den rozhovoru) měl setkání s policisty, kteří už absolvovali několik misí, a ti jednoznačně říkají, že ta situace není dobrá, a že je potřeba, abychom opravdu proškolovali další a další lidi. Samozřejmě, abychom v souvislosti s proškolováním i modernizovali. Ptal jste se na to, jestli policie potřebuje prostředky na obměnu techniky – ano, potřebujeme nejen na techniku, ale obecně na modernizaci vybavení jako takového.

S tím souvisí moje další otázka. V minulosti se objevily opakovaně problémy s výstrojními součástkami, s oblečením, s uniformami. Nebyly skladem, nebyly dostupné…
Program modernizace uniforem prochází z kuchařky současného vedení policejního prezidia. My jsme v roce 2014 předložili prvotní plán toho, že ty stávající uniformy, které jsou zde od roku 1993, by měly projít určitou modernizací. Rok se testoval jejich provoz ve dvou krajích na základě komise složené z policistů. Ta iniciace nebyla jen od prezidenta, ale slýchali jsme i ty hlasy řadových policistů, že je potřeba dát uniformám nové kvalitnější prvky. Právě ti řadoví policisté totiž často zažívali situace, kdy trochu zapršelo, a na ty uniformy se nedalo koukat, a to nemluvě o pohodlí policistů. V tuto chvíli byl ten program modernizace dokončen. Od 1.1.2016 byly tyto produkty nejprve testovány, v roce 2017 pak měly být soutěženy. Nejvíce diskutovaným problémem je efekt přechodového období, kdy ve výdejnách ještě nejsou ty nové produkty, které nebyly vyrobeny a nebyly vysoutěženy, ale zároveň už policie nechce naskladňovat staré typy a staré věci, protože brzy dojde k jejich obměně. Přechodové období je vždy bolestivé. Dnes je součástí veřejných zakázek také garance kvality, aby v momentě, kdy se vysoutěží konkrétní produkt, o který máme zájem, tak aby byl dodáván ve stejné kvalitě, v jaké byl testován. To je také velmi důležité. Proto je tam někdy třítýdenní, nebo měsíční prodleva. Ten harmonogram dodávky i těch jednotlivých komodit byl zpožděn řádově o nějaký měsíc. Není tedy pravdou, že by se tyto produkty zpožďovaly nějakým zásadním způsobem. Ale je pravdou, že jakmile se po uzavření smlouvy rozjede dodávka těch uniforem, tak není v tom očekávaném formátu. V momentě, kdy je podepsaná dohoda, tak už každý policista čeká, že si bude moci nakoupit několik kusů těch nových produktů, ale ono to není možné. Začíná se dodávat v několika tisíci kusech, kdy se to postupně distribuuje, a tak, jak výroba probíhá, tak se to postupně dodává. Plán obměny je v horizontu 4 let, já ale věřím, že to bude daleko, daleko dříve, protože ten zájem o nové uniformy je velký a ty stávající už dochází. Proto jsme trvali na tom, aby dodavatel akceleroval výrobu, a v tuto chvíli se postupně naplňují naše výdejny. Předpokládám, že rok 2018 už bude pro policisty uspokojivý tak, aby každý dohledal to, co potřebuje. Navíc budeme přecházet na takzvaný objednávkový způsob dodávek těchto materiálů a výstrojních součástek, což by samozřejmě mělo být efektivnější a ekonomičtější, a především ve prospěch policisty. Formou „měřenky“ bude policista připraven na dodávku přesně na svou velikost. Měli bychom také odbourat takové ty nestandardy, kdy si policisté brali výstrojní součástky, které se poté objevovaly různě po bazarech a podobně. V tomto směru budou do budoucna naše produkty chráněny.

Chápu to tedy tak, že policista, kterému nesedí úplně některá z velikostí, tak že bude mít dělanou uniformu na míru?
Přesně tak. V tuto chvíli už je nastartován proces, kdy první tisícovka lidí byla přeměřena na nové uniformy. Tyto údaje se následně dávají do systému. V momentě, kdy policista přichází na výdejnu, tak tam jsou konfekční velikosti, které se přizpůsobují té měřence. Uniforma je policistovi doupravena tak, aby byla pro něj komfortní a aby mu také trochu seděla.

Co si, pane prezidente, nesete sebou do dalšího roku?

Mění se vláda a do budoucna je rozhodně potřeba pokračovat v rozvoji policie, který byl jasně definován v koncepci rozvoje policie, kterou připravila a schválila předchozí vláda. Dnešním dnem nám chybí do rozvoje policie tři etapy. Rok 2018, 2019 a 2020, kdy potřebujeme v každém roce získat do našich řad tisícovku policistů, abychom naplnili předpokládaný stav 45 tisíc. To je totiž aktuální propočet na zajištění standardního chodu policie, který by měl být dostatečný v případě, že se nezmění bezpečnostní klima. V momentě, kdy by nová vláda tento program pozastavila, byli bychom nuceni ukončit systém prvosledových hlídek, což by zřejmě nekvitovala veřejnost. Ta pochopitelně očekává, že policie bude dostupná ve všech koutech republiky. Stejně tak musíme dokázat zajistit i naše další aktivity, které souvisí se speciálními činnostmi, ať už je to kybernetická bezpečnost, terorismus, nelegální migrace, ale především boj o tu ulici. Tam si myslím, že bychom to v případě pozastavení těchto programů mohli prohrát.

Když už jsme u náboru. Pro policii není asi úplně jednoduché zaujmout širokou škálu lidí. Často vidíme, že problémy mají i městské policie, které mají často daleko větší finanční možnosti, jak případné zájemce zaujmout. Problémy jsou obecně v celém bezpečnostním sektoru. Plánujete případné zájemce něčím nalákat, máte vůbec jakožto policie takové možnosti?
Víte, pokud má někdo svou vlastní firmu, tak přizpůsobí podmínky nabídce na trhu práce. Policie je v tomto směru „handicapovaná“ služebním zákonem, kde jsou jasně daná pravidla hospodaření rozpočtových organizací a nemůže si tudíž jakýmkoliv způsobem dovolit nějaký motivační program. My vycházíme z toho, jaký máme rozpočet. Naše iniciace, neustálá iniciace, a to i ve spolupráci s odborovými organizacemi, je, aby byl policista dostatečně motivován i ohodnocením, které mu přísluší od prvopočátku služby. V posledním roce se nám podařilo docílit změny zákona o služebním poměru, kde došlo k odbourání těch 150 hodin, které byly policisty kritizovány. Je to jeden z kroků, kterým jsme se snažili prvotně nějakým způsobem dát najevo, že si té práce vážíme, a že hledáme zdroje, které by policistům pomohly i finančně. Na druhou stranu je zde stále otevřena otázka takzvaného zvláštního příplatku, která by měla být účinná v průběhu roku 2018. My se snažíme zaútočit na vyšší hranici, která by diferencovala ta rizika, která sebou nese výkon služby. No a do budoucna nevylučuji, že budeme iniciovat i další programy, které se nepodařily do zákona implementovat v tom prvním kole, a to je například takzvaný stabilizační příspěvek, kterým bychom chtěli zvýhodnit zejména ty kraje, které mají dlouhodobý problém s náborem. Tím je dotčena například Praha, Středočeský kraj, nebo také Karlovarský kraj. Neznamená to, že bychom tím chtěli ukazovat, že v těchto lokalitách jsou policisté lépe placeni, ale chtěli abychom tím od počátku vyrovnat možnosti toho náboru tak, abychom měli republiku dostatečně a rovnoměrně personálně pokrytou.

Chtěl byste na závěr vzkázat něco řadovým policistům a policistkám, jenž budou tento rozhovor číst?
Vždy, když dostanu prostor jakýmkoliv způsobem oslovit naše lidi, tak jim chci v první řadě poděkovat. Poděkovat za práci, kterou odvádí pro tento sbor. Tu práci děláme v jednom obrovském kolektivu, jsme největším bezpečnostním sborem a já cítím, že ta firemní kultura se významně zlepšila. Rozumím tomu, že na nás řada policistů výrazně apeluje, abychom jim připravili ještě výhodnější podmínky. Na druhou stranu je to velmi, velmi složité. Chtěl jsem ale za celé vedení garantovat, že za poslední čtyři roky jsme se snažili ty podmínky vylepšit v maximální možné míře a v tomto budeme i nadále pokračovat. Chci jim popřát, aby se jim v tom pracovním, ale i osobním životě, dařilo, aby se naše bezpečnostní situace v České republice udržela na takové úrovni, na které je nyní, protože i to je vizitka tohoto bezpečnostního sboru, který v tom sehrál klíčovou roli. Chci jim popřát, aby v roce 2018 vykročili tou šťastnou nohou, a aby se jim v tom roce dařilo minimálně stejně dobře, jako v roce letošním.

MrK, Týdeník Policie